Dopis mámě

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

12:42
Iveta Vitková

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

13. 12. 2024

Odpuštění často vnímáme jako klíč k vnitřnímu míru – akt, který nám umožňuje propustit bolest a křivdy, ať už jde o druhé, nebo o nás samotné. Je to užitečný, byť náročný proces, který vyžaduje čas a odvahu. Mnohdy se nám však může zdát nereálný. Ale co když existuje i jiné řešení? Se svolením mé klientky Anny bych se s vámi ráda podělila o dopis, který napsala své mámě v rámci naší terapie.

O tomto cvičení jste možná už slyšeli: napsat druhému dopis, ve kterém si bez cenzury dovolíme říct vše, co by jinak nebylo možné. To hezké, ale i to bolestné. Smyslem je uvědomit si, co doopravdy cítíme, ale často skrýváme pod vrstvou společenských norem. Sáhnout si tam, kam se bojíme jen podívat, a doslova vytáhnout na světlo myšlenky, pocity, slova a věty, které se mohou zdát nepřípustné. Jedině tak je můžeme vidět, pochopit a uzdravit.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Lidé jsou dobří

Co objevíme, když se rozhodneme nezištně pomáhat druhým?

14 min

Rodič jako pevný bod

Ne, děti opravdu netraumatizujeme tím, že je vychováváme.

7 min

Mýtus znovuzrození

Ztráty otevírají prostor novému růstu. Zkusme se této zkušenosti otevřít.

8 min

Povinná pohoda

Ze samé snahy udělat sobě i druhým „hezké svátky“ můžeme skončit v křeči.

9 min

Freudovy Vánoce

Svátky oslovují naše nevědomí. Co by pod povrchem viděla psychoanalýza?

11 min

13. 12. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.