Dopis mámě

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

12:42
Iveta Vitková

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

13. 12. 2024

Odpuštění často vnímáme jako klíč k vnitřnímu míru – akt, který nám umožňuje propustit bolest a křivdy, ať už jde o druhé, nebo o nás samotné. Je to užitečný, byť náročný proces, který vyžaduje čas a odvahu. Mnohdy se nám však může zdát nereálný. Ale co když existuje i jiné řešení? Se svolením mé klientky Anny bych se s vámi ráda podělila o dopis, který napsala své mámě v rámci naší terapie.

O tomto cvičení jste možná už slyšeli: napsat druhému dopis, ve kterém si bez cenzury dovolíme říct vše, co by jinak nebylo možné. To hezké, ale i to bolestné. Smyslem je uvědomit si, co doopravdy cítíme, ale často skrýváme pod vrstvou společenských norem. Sáhnout si tam, kam se bojíme jen podívat, a doslova vytáhnout na světlo myšlenky, pocity, slova a věty, které se mohou zdát nepřípustné. Jedině tak je můžeme vidět, pochopit a uzdravit.

Články k poslechu

Škola empatie

Čím si vás získal učitel, na kterého dodnes v dobrém vzpomínáte?

8 min

Povinnost versus srdce

Partner chce dítě, já se na ně ještě necítím. Z jakého místa děláme zásadní rozhodnutí?

11 min

Když alkohol není hlavní problém

Závislost někdy chrání před bolestí, kterou člověk zatím neumí zpracovat.

9 min

Já, incel

Někdy to není jen období nebo převzatá póza. Co stojí za nenávistí k ženám?

11 min

Úžas jako lék

Co mi pomáhá pečovat o mou duševní pohodu? Vědomí širšího obrazu.

8 min

13. 12. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.