Odpuštění často vnímáme jako klíč k vnitřnímu míru – akt, který nám umožňuje propustit bolest a křivdy, ať už jde o druhé, nebo o nás samotné. Je to užitečný, byť náročný proces, který vyžaduje čas a odvahu. Mnohdy se nám však může zdát nereálný. Ale co když existuje i jiné řešení? Se svolením mé klientky Anny bych se s vámi ráda podělila o dopis, který napsala své mámě v rámci naší terapie.
O tomto cvičení jste možná už slyšeli: napsat druhému dopis, ve kterém si bez cenzury dovolíme říct vše, co by jinak nebylo možné. To hezké, ale i to bolestné. Smyslem je uvědomit si, co doopravdy cítíme, ale často skrýváme pod vrstvou společenských norem. Sáhnout si tam, kam se bojíme jen podívat, a doslova vytáhnout na světlo myšlenky, pocity, slova a věty, které se mohou zdát nepřípustné. Jedině tak je můžeme vidět, pochopit a uzdravit.