Dopis mámě

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

12:42
Iveta Vitková

Iveta Vitková
Psychoterapeutka

13. 12. 2024

Odpuštění často vnímáme jako klíč k vnitřnímu míru – akt, který nám umožňuje propustit bolest a křivdy, ať už jde o druhé, nebo o nás samotné. Je to užitečný, byť náročný proces, který vyžaduje čas a odvahu. Mnohdy se nám však může zdát nereálný. Ale co když existuje i jiné řešení? Se svolením mé klientky Anny bych se s vámi ráda podělila o dopis, který napsala své mámě v rámci naší terapie.

O tomto cvičení jste možná už slyšeli: napsat druhému dopis, ve kterém si bez cenzury dovolíme říct vše, co by jinak nebylo možné. To hezké, ale i to bolestné. Smyslem je uvědomit si, co doopravdy cítíme, ale často skrýváme pod vrstvou společenských norem. Sáhnout si tam, kam se bojíme jen podívat, a doslova vytáhnout na světlo myšlenky, pocity, slova a věty, které se mohou zdát nepřípustné. Jedině tak je můžeme vidět, pochopit a uzdravit.

Články k poslechu

To není spravedlivé!

Malé děti se musí podělit o dort, velké třeba o rodinný majetek. Co to dělá …

18 min

Jak se (ne)vidíme

Partneři se ve vztahu navzájem hluboce ovlivňují. I když si toho nejsou vědomi.

12 min

Přátelství mimo věk

Proč vyhledávat a jak budovat přátelské vztahy napříč generacemi?

11 min

AI Buddha

Umělá inteligence nemá ego. Co když se neprobudí k nadvládě, ale k soucitu?

9 min

Tiché sebezničení

Proč toužíme po uznání hlavně od těch, kteří o nás nestojí?

13 min

13. 12. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.