25. 2. 2021
Deprese se nerozvine ze dne na den. Její vývoj je většinou postupný, pozvolný a plíživý. Trvá nějaký čas, než si uvědomíme, že je s námi něco jinak, necítíme se dobře a běžné fungování nám činí značné obtíže. Uvnitř nás mohou probíhat procesy, kterých si zpočátku ani nevšimneme – většinou je dokážeme reflektovat až později a s odstupem. Sebezáchovná funkce naší psychiky se může pokoušet rozvinutí patologického stavu odvrátit. Zapojí mechanismy, které se zprvu zdají jako funkční a přinášející úlevu. Bohužel někdy i sebelepší strategie nemusí vést ke kýženému výsledku a ty, které měly původně sloužit jako ochranné, mohou stát za propuknutím deprese v pravém slova smyslu.
Pokud prožíváme běžný smutek, nemá to vliv na naše sebevědomí a prožívání vlastní hodnoty. V případě deprese je právě toto výrazně narušeno – proto se depresivní lidé tak často cítí bez špetky sebevědomí, nevěří si a domnívají se, že jsou všem na obtíž. Rozdíl mezi přirozeným smutkem a depresí pojmenoval již Sigmund Freud v rámci svého studia melancholie, ze kterého vzešla kniha s názvem Smutek a melancholie (1915). Deprese může podle Freuda vzniknout jako následek prožitého traumatu, vnitřního konfliktu či ztráty.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné