Psychika se vyrovnává s přetížením svým specifickým způsobem. V případě stresu se snaží obnovit ztracenou rovnováhu. I když jsou rozdíly v konkrétní podobě, principy jsou univerzální. Na biologické úrovni dorovnáváme nedostatky úplně samozřejmě, bez přemýšlení. Když máme žízeň, napijeme se, když je nám zima, oblékneme se. Na psychické úrovni „nižšího řádu“ máme automatické reakce podle prostředí, kde jsme vyrostli. Někdo si jde při pocitu přetížení zaběhat, někdo se ponoří do práce, někdo si uleví při sdílení s druhým člověkem, někdo sáhne po skleničce alkoholu. Vývojové dluhy ale zahrnují psychické potřeby „vyššího řádu“, protože zasahují jádro osobnosti.