Emocionální návyky

Kousek od našeho domu bydlí starší soused, který nikdy neodpověděl na můj pozdrav. Dlouhou dobu jsem ho kvůli tomu považovala za podivína a dávala jsem mu najevo, že mi to vadí – odmalička jsem byla vedená k tomu, že je slušnost pozdravit, zvlášť pokud se jedná o souseda. S postupem let jsem se ho naučila brát, jaký je, přestalo mi to dokonce vadit. Před týdnem jsem ho jako vždy opět pozdravila (s pocitem, že už ani neočekávám, že mi odpoví) a on mi po těch mnoha letech poprvé odpověděl: „Dobrý den.“ Udělalo mi to radost. A potěšilo mě i to, že jsem si jeho předchozí ignorování přestala brát osobně.