Většina lidí netuší, jaké faktory sehrály v počátcích jejich vztahu klíčovou roli. Byl u toho rozum?

Tajemství lidského setkání a přitažlivosti je velká neznámá. Samozřejmě se snažíme najít nějaké vysvětlení, protože jsme lidé a rádi si vše vysvětlujeme a pojmenováváme. Nakolik může programové hledání partnera fungovat? Není to lepší nechat na srdci?

Čím to je, že se na někoho podíváme a cítíme něco, co se básníci světa snaží věky zachytit? 

Mohou za to feromony? Osud?

Řiďme se pocitem, ale uvažujme. Nápomocné může být zvědomění, zda hledáme partnera pro život nebo na zkušenost.

Nebo jde pouze o projekci vlastností, které toužíme mít? Evoluční  naprogramování, které na období zamilování dočasně odstaví či alespoň omezí racionální zvažování, protože jinak bychom jako lidstvo vymřeli?

Nebo všechno dohromady?


To bylo hned…

Mám to štěstí, že se ve své terapeutické a poradenské praxi setkávám s lidmi v různých fázích jejich vztahu.

Navštěvují mě mladé páry po dvacítce, hledající dobré způsoby jak spolu fungovat a předejít potenciálním problémům. Mám možnost vidět proměny vztahů, jak se mění příchodem či odchodem dětí, nevěrou či vývojovými krizemi. Mluvíme spolu o důvodech, proč spolu jsou, co je k sobě původně přitáhlo a co je přitahuje či odtahuje nyní. 

Mnohdy to lidé ani nevědí. Dostávám odpovědi jako “situace se tak vyvrbila”, “slovo dalo slovo” nebo “to bylo hned”.

Většina z nich netuší, jaké faktory sehrály v počátcích jejich vztahu klíčovou roli. V tomto ohledu by bylo bláhové se domnívat, že vybírá hlavně rozum. 
Ale jak to tak bývá, ani zde to neplatí stoprocentně…

Lásku přece nejde redukovat na kritéria a požadavky…

Třeba jsme příliš zranění, abychom se znovu zamilovali a odevzdali. Raději se domluvíme na fungování běhu domácnosti a city necháme stranou. Řešíme spolu běh firmy zvané rodina, což krátkodobě může fungovat. Z dlouhodobého hlediska jde vždy o ztrátu. Ztrátu otevřenosti, citlivosti, zranitelnosti, která je znakem života. Na tento přístup navíc musí být dva a v životě se často stává, že druhý očekává a potřebuje něco jiného.

Řiďme se pocitem, ale uvažujme

V článku Partner pro život jsem se zaměřil zejména na racionální důvody výběru partnera. Použil jsem mou oblíbenou metaforu, abych ukázal, že podobně jako v případě auta je i u partnera dobré vědět, co od něj potřebujeme a očekáváme. Že je dobré znát své priority a vzít je v úvahu. Aby se nám nestalo, že chceme domácí hospodyni a najdeme si světoběžnici (nebo naopak).
 Lidé mi pak psali, že lásku přece nejde redukovat na kritéria a požadavky. A já jim odpovídal, že naprosto souhlasím.

Nevím, jak to máte vy, ale mně se některá auta prostě líbí. Tvarem, barvou, jak řežou zatáčky. Neřeším výkon motoru ani kolik budu platit za povinné ručení… Nicméně: pokud se rozhodujeme pouze podle pocitu, nebudou naše rozhodnutí stálá, protože pocity se rychle mění.

Jeden den se nám líbí audina, další pak nás zaujme třeba nový brouk. Navíc můžeme zničehonic zjistit, že jedeme v něčem, co nejde uřídit, na co zkrátka nemáme (finančně, emočně a osobnostně). Ano, existují lidé, kteří nás sice neodolatelně přitahují, ale na denní dojíždění to není. 
A ne vždy také máme mraky času zkoušet jedno auto po druhém.

Řiďme se tedy pocitem, ale uvažujme. Nápomocné může být zvědomění, zda hledáme partnera pro život nebo na zkušenost. 

Podobně jako v jiných oblastech i zde může být řešením cesta zahrnující oba protiklady.

Je dobré vyvážit poryvy srdce rozumem. Vyvážit, to znamená hledat rovnováhu, nepřechylovat se dlouho na jednu či druhou stranu, podobně jako při chůzi. Srdce pak doplňuje naši racionalitu a dává životu koření a hloubku. A o život tady jde především.