Hlavně autenticky

Slýcháme rady typu buď přirozený, jednej spontánně. Při pouhém následování momentálních pocitů a impulzů však snadno uděláme destruktivní rozhodnutí. Přirozené chování může být projevem naší individuality, ale se skutečnou autenticitou nemá mnoho společného. Bývá ovlivněno minulými zkušenostmi, traumaty, nevědomě přijatými společenskými očekáváními. To, co si vykládáme jako hlas naší autenticity, je někdy jen nevědomá obrana. Únik, agrese nebo přehnaná konformita mohou být stopami dřívějších zranění. Autenticita také není pouhou absencí vědomé kontroly. Neznamená, že se oddáme chaosu v přímém přenosu a budeme si dělat, cokoli nás napadne. To by byl jen další způsob, jak si poskytovat alibi pod pláštíkem svobody. Autenticita přesahuje spontánní reakce. Vyžaduje především převzetí plné odpovědnosti za svá rozhodnutí a činy.