9. 8. 2024
Čas od času narazím na někoho, kdo se vymyká výraznou vlastností, ale své okolí tím nepohoršuje – spíše inspiruje. Znám například člověka, který mě vždy dokáže odzbrojit svou bezprostředností. Umí otevřeně říci, co by každý rád vyslovil, ale nikdo jiný k tomu nenajde odvahu. Co má na srdci, to u něj spolehlivě najdete i na jazyku. A znám člověka, který vyniká svým zaujetím životem, záleží mu na každé prožité minutě a ke každé činnosti a slovu se snaží stavět s plnou pozorností. Nebo člověka, který dokáže přesně mířenými laskavými slovy sdělit něco, co srdce druhého právě potřebovalo slyšet. Vzpomínám také na člověka, u kterého veselost pronikla i do těch nejmenších gest a každého slova.
Možná bychom si i my, kteří si tímto způsobem výluční nepřipadáme, přáli takové charisma najít. Je to pochopitelná touha. Kdybychom se na ni podívali blíže, nalezli bychom za ní pravděpodobně touhu po pocitu vlastní hodnoty. Odmysleme si, že hodnotu máme bez ohledu na to, zda jsme charismatičtí, či nikoliv, a řekněme si rovnou, že charisma se nedá získat přímým úsilím, jen abychom nějaké měli. Na konci takové cesty čeká póza.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné