„Napsal Martin, viď? Soudě podle tvého úsměvu.“ „Jo jo, napsal, ty mě máš taky přečtenou.“ „Chceš mu odepsat? Klidně počkám, než si to vyřídíš.“ „Ne, já ho radši nechám chvilku vycukat. Ať to nevypadá, že akorát sedím s nažhaveným telefonem v ruce a nemám lepší program než čekat, až mi napíše.“ Děláme takové věci, i když jsme po uši zamilovaní a ve skutečnosti opravdu nemáme lepší program než čekat, až nám náš milovaný napíše. Proč se vlastně takhle chováme? A je to skutečně dobrý základ pro budování partnerského vztahu?