Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Odmítnutí jako dar

Ne není konec. Je to začátek skutečného poznání a výraz úcty k sobě i druhým.

8 min

Hněv je přítel

Chrání nás, umožňuje regulaci a obnovu. Když mu dokážeme naslouchat.

12 min

Smutek dospívání

Nejkrásnější roky života? Spíš jeden velký zmatek. Dejme dětem právo na emoce.

9 min

Zbytečné konflikty

Jak se stane, že se z běžné věcné komunikace náhle ocitneme v emocích a sporu?

26 min

Sólo intimita

Partner se někdy sám uspokojuje. Nemělo by mi to vadit, ale cítím se odmítaná.

8 min

15. 4. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.