Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Důvěra jako základ změny

Potřebujeme věřit, že je možné porozumět sobě i druhým.

12 min

Je mi padesát, co dál?

Životní milník nás zve k přehodnocení vnějšího života i hlubší cestě do nitra.

14 min

Jak říct, že odcházím

Dál už s partnerem žít nechcete, bojíte se ale jeho reakce.

11 min

Když pozitivita nestačí

Dívejme se otevřeně na všechny stránky života. I skrze zklamání můžeme růst.

10 min

Žízeň po lásce

Po vztahu toužíte, ale jako byste všechny odháněli? Začněte naslouchat svému srdci.

7 min

15. 4. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.