Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Život s ADHD

Vlastní zkušenost mě přiměla pátrat po ověřených poznatcích a tipech. Co vše dnes víme?

12 min

Třetí životní okruh

Víme, jak stárnutí vypadá. Ale málokdo se ptá, jak se staří lidé cítí uvnitř.

14 min

Ztišení v hluku nároků

Svět nás učí srovnávat se s výjimečností ostatních, ale ne jak být laskaví sami k …

32 min

Já, autentická

Hledání autentické podoby sebe sama je tvořivý proces. Vyžaduje odvahu.

12 min

Ještě nechci být ženou

Odmítání jídla může představovat snahu uniknout vlastní sexualitě.

9 min

15. 4. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.