Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Trny na duši

Šťastná a naplněná přítomnost nemůže existovat bez přijetí bolestné minulosti.

10 min

Boj za spravedlnost

Nemáme tak velkou moc, abychom sami všechno napravili. Co můžeme?

11 min

Jak zvládnout hněv

Co stojí za nepřiměřenými reakcemi? Na povrch se derou nezpracované emoce.

9 min

Ukradený život

Vzala mi muže, teď tráví čas i s mými dětmi. Žije můj život a já …

17 min

Protivné zvuky

Ostatní jsou v klidu, vy šílíte. Je problém jenom ve vaší hlavě?

14 min

15. 4. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.