22. 8. 2019
*Hypnóza má u veřejnosti špatnou pověst. Existují mraky různých teorií, které vzájemně nejsou v souladu, spousta z nich je diskutabilní. Celý koncept působení nějakého hypnotizéra na naši mysl navíc působí trochu jako z pohádky a trochu jako z hororu – stejně jako představa působení nějaké chemické látky na naši mysl, jenže ta nám připadá „vědečtější“, a tak se jí nebojíme. Situaci navíc komplikuje nejasnost ohledně samotného pojmu hypnózy: jestli se jedná o stav, v němž se člověk nachází (podobně jako třeba spánek, meditace, soustředění a podobně), nebo o nějakou (sociální) situaci a vazbu mezi hypnotizovaným a hypnotizérem.
Navíc hypnóze škodí občasné kontroverze, třeba skandály s údajným „odhalením vytěsněných vzpomínek“ na sexuální nebo jiné zneužívání, kterému se dostalo bulvární medializace. U takových témat je skepse samozřejmě namístě: hypnóza není nástrojem na dolování „objektivních vzpomínek“ z „nevědomí“, protože vzpomínky objektivní nejsou a nevědomí neexistuje (což nutně neznamená, že se jedná o nesmysl; tma taky neexistuje, a přitom o ní můžeme mluvit).
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné