26. 7. 2024
Rozhovory, ve kterých vám rýpne do žeber osobním tématem někdo, koho ani neznáte. V podstatě nejde o nic, ne? Můžete na ně obratem zapomenout. Přesto vás ale nenechají: druhý překročil imaginární hranici vašeho citlivého tématu. Je to jen small-talk, na jednu stranu. Na tu druhou se třeba můžeme dozvědět, jak nejčastěji reagujeme, jestli si svůj postoj dokážeme zvolit, nebo nás smetou emoce, případně že možná opouštíme bitevní pole dřív, než bychom chtěli, a potom litujeme.
Stále častěji mě oslovují cizí lidé na ulici nebo v hromadné dopravě. Zpravidla jsou to starší muži. Zřejmě proto, že mám s sebou svou malou dcerku, bez zábran se mě rovnou ptají, kolik dětí ještě plánuji, a sdělují mi, že by to mělo být co nejvíc, protože dnes je potřeba co nejvíc daňových poplatníků. Hlavou mi vždy probleskne několik možných odpovědí od uraženého mlčení přes Co je vám do toho? až po Ještě čtyři, pane, děkuji za optání.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné