25. 11. 2024
Pomáhat je krásné, smysluplné a vrcholně lidské. Svou pomocí chceme ulehčit život dětem, rodičům, přátelům i neznámým lidem. Ale pomáhání se může, jako všechny krásné věci, pořádně zvrtnout. Člověk je pak prospěšný maximálně tak sám sobě – druhým může jeho působení i škodit nebo je udržovat v nefunkčních modech žití. Pojďme společně probrat, jak se na neužitečnou pomoc a neurotické „zachraňování“ dívá hravá a hluboká transakční analýza. Řekneme si, jak poznáme u sebe i druhých nezdravé pomáhání, z čeho pramení a jak najít lepší cestu.
Je hezké říjnové odpoledne. Pětasedmdesátiletá energická dáma vykročí z domu a dá do košíku svého kola tašku plnou dobrot. Její vnuk dnes slaví narozeniny a ona od rána myslí na to, že jeho a celou rodinu odpoledne uvidí. Sedá na kolo, vyjede na cestu, přimhouří oči před sluncem a slastně dýchá příjemně chladný vzduch. Z poklidného šlapání a rozhlížení po podzimně barevných stromech ji však najednou vytrhne brždění auta a křik:
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné