Existuje často citované rčení, které zní asi takto: „O tom, jak moc život stojí za starou belu, rozhodujete jen vy.“ Fajn, ve skutečnosti to tak často citované rčení není, vlastně ani neexistuje. Pointa je v tom, že ať se podíváte kamkoliv a budete dělat cokoliv, nakonec jen vy rozhodujete o tom, jestli je to pro vás dobře, nebo špatně.

Vím, co teď chcete říct: „Ale Marku, vždyť všichni kolem mě se mají sluníčkově. Neměli bychom jít ven a radovat se ze života?“

A já vám na to odpovím: „Ne. A zavřete klapačku.“ Všude kolem vás je jen bída a zoufalství a vy o tom ještě ani nevíte. Vypravte se kamkoli do světa a setkáte se jen s nekonečnou záplavou bolesti a bezpráví. Vždy v sobě můžete probudit bezbřehou letargii a utápět se v nekonečném moři hořkosti a lítosti. Vyhledávejte utrpení a vždy ho najdete, ať už jste kdekoliv. Jen musíte vědět, jak na to.

Spousta lidí proplouvá životem s pocitem, že nikdy nezažijí, jaké to je cítit se opravdu mizerně. Vidí ostatní zmítat se v zoufalství a mají za to, že už se s tím nějak narodili. Že měli to štěstí a narodili se do příšerné rodiny nebo dostávali lekce utrpení a zoufalství od svých učitelů a vrstevníků v průběhu dospívání. Zdá se to tak nefér.

Cítit se mizerně je ovšem cíl, který je na dosah každému – stačí se na něj zaměřit. Být zoufalí a trpět můžete kdykoliv a kdekoliv se vám zamane. Dřív, než byste řekli švec. Jedná se o prostou volbu a já vám teď ukážu, jak ji naplnit.

Nemusíte být malí ani oškliví. Nemusíte být švorc ani bez talentu (koneckonců historie je plná milionářů, kteří nakonec spáchali sebevraždu). Dokonce ani není nutné, abyste byli v útlém věku sexuálně zneužíváni nebo opuštěni svými rodiči. Všichni máme možnost změnit svůj osud a stát se ztroskotanci.

Mizérie je vždy na dosah ruky, stačí jen učinit několik prostých rozhodnutí. Naštěstí pro vás jsem dal dohromady pět nejdůležitějších, které vám pomohou stát se zbídačeným zoufalcem.

1. Ať už se stane cokoliv, zaměřujte se na to špatné

Na tom být člověkem a žít v tak komplexním a těžko pochopitelném světě je krásné to, že ať už se stane cokoli, najít si na tom něco negativního není nikterak obtížné. Naše mysl je schopna zracionalizovat téměř vše. Tak proč by si nedovedla najít důvod či důvody potvrzující, že všechno stojí za starou belu? Jak říkám – když ti život nabídne citronovou limonádu, zkus z ní zase udělat kyselé citróny.

Že homosexuálové získali právo uzavřít sňatek? Pcha, tak teď už i gayové začnou otravovat s rozvody. Přijali vás na prestižní univerzitu? Tak teď budete muset studovat jako mourovatí, budete neustále ve stresu a nezbude vám žádný čas na přátele. Že máma vyhrála v loterii? Hm, teď už vás bude navždy podezírat, že ji máte rádi jenom pro peníze. Přítelkyně vás probudila orálním sexem? Chudák si teď bude muset vyčistit zuby, a to hned dvakrát.

Svět dokáže být pěkně podělané místo, jen mu to dovolit.

2. Vždy se chovejte jako oběť

Chcete‑li setrvat na cestě utrpení a zoufalství, ze všeho nejdůležitější je přijmout za své přesvědčení, že nikdy nic není vaše chyba a že nejde nic udělat pro to, abyste zlepšili svou situaci. Každá na vás spáchaná křivda je vrcholem nespravedlnosti. Vy jste pak zcela bezmocní na to, abyste s ní mohli cokoli udělat.

Když se rozhlédnete kolem, možná si všimnete, že spousta lidí přijímá zodpovědnost za všechno špatné, co se jim v životě děje. „No, sice pracuju víc, ale to už je nutná daň za povýšení“ nebo „Jo, sice zaplatím víc na daních, ale to přece zároveň znamená, že i více vydělávám.“ Případně: „Naší charitativní organizaci se sice zatím nepodařilo najít lék na AIDS, ale alespoň jsme zastavili šíření viru v západoafrických státech.“

Pche, takoví loseři. Jen by se radovali a mluvili o úspěchu.

Proč se snažit přijmout zodpovědnost za situaci, v níž se nacházíte, a snažit se z ní vytěžit co nejvíc, když se můžete pasovat do role věčné oběti a dožadovat se přívalu sympatií a podpory od všech okolo. Jakmile se rozhodnete stát emocionálním upírem, konečně si před sebou můžete ospravedlnit neustálé stěžování na všechna příkoří, která se vám dějí. Aniž byste se museli cítit provinile, že mrháte časem a energií všech okolo.

3. Uvědomte si, že vám nikdo nerozumí

Od nynějška na světě existují jen dva typy lidí: lidé, kteří s vámi souhlasí, a lidé, kteří se mýlí. Když se začnete cítit mizerně, přijdete na to, že vám většina lidí nerozumí. Nechápou, čím vším jste si prošli – sami ani vzdáleně nezažili tolik příkoří co vy. Kdyby jen dovedli pochopit, jak moc na vás máma v dětství křičela a jak vás ranilo, když se s vámi bývalá přítelkyně rozešla po esemesce, pak by snad alespoň částečně porozuměli tragické realitě vašeho každodenního života.

Ne, bohužel jste v tom sami. Třebaže naši planetu obývá kolem sedmi miliard lidí, vaše problémy a zkušenosti jsou zcela unikátní a neuchopitelné. Pokud se vám někdo snaží porozumět nebo pomoct, dělá to z čisté blahosklonnosti nebo vámi bezostyšně manipuluje.

4. Hádejte se naprosto o všem

Když všechno stojí za starou belu a jediný, kdo to vidí, jste vy, dá rozum, že jste po zbytek života odsouzeni přesvědčovat ostatní o tom, jak se ve všem mýlí.

Čtvrté pravidlo je obzvláště důležité, když se vám někdo snaží pomoct. Aby vám pomohli, musí vás nejprve pochopit. A aby vás pochopili, ze všeho nejdříve jim musíte vysvětlit, jak moc se ohledně vaší situace mýlí.

Poradí vám, abyste si začali hledat novou práci nebo přivydělávat na volné noze, zkrátka udělali něco pro to, abyste mohli opustit svou současnou práci (která očividně za nic nestojí). Jenže jim uniká, jak špatná situace momentálně panuje na trhu práce a jak moc je práce na volné noze nestabilní. Kromě toho jste nechodili na žádnou prestižní univerzitu, takže jim musíte po lopatě vysvětlit, že k nalezení opravdu dobré práce nemáte potřebné konexe. Musíte jim vysvětlit, že je samosebou lepší trčet celé dny v mizerně placené práci, která vás nebaví, se šéfem a kolegy, kteří za nic nestojí, jen abyste se každý den vraceli domů a snažili se na vše zapomenout. A jednou za rok se snad podívali k moři.

Rozsah vašeho neštěstí může být pro mnohé natolik vyčerpávající, že raději začnou předstírat porozumění a ve všem s vámi souhlasit. Navzdory jejich dobrým úmyslům vám hned dojde, že s vámi sympatizují jen z lítosti. Pamatujte, že všechno stojí za starou belu. Nezapomeňte jim tak připomenout, ať se laskavě přestanou chovat jako blahosklonní zmetci. Také jim nezapomeňte zopakovat, že nikdy nemohou pochopit, jaký to příval smutku sužuje vaši nebohou duši.

Někteří lidé zajdou v sympatizování s vaším utrpením tak daleko, že se vám budou snažit namluvit, že vědí, jak se cítíte. Samolibí mizerové. Jak mohou být tak arogantní a domnívat se, že chápou, jakou bolest prožíváte. Radši se s nimi pohádejte i o tomhle.

5. Nenáviďte všechno a všechny okolo a zobecňujte

Pokud se všichni neustále mýlí, po čase začne být zbytečné dělat mezi nimi rozdíly. Proč všechny a všechno raději rovnou nehodit do stejného pytle?

Tímto si skvěle procvičíte schopnost se nesebekriticky rozhořčovat nad vším, co se kolem vás děje, naprosto stěžejní um někoho, kdo se má mizerně a je plný nenávisti. Že muži stále pobírají v průměru o 7 % větší plat než ženy na stejné pozici? Bodejť by jim všem uřízli přirození a pohodili je psům. Že někteří stále pobírají vysoké sociální dávky? Bodejť by je vyhnali makat na pole.

Samosebou ale s tím, na co si stěžujete, sami nikdy nic neuděláte. Jste totiž zneuznaný světec, který toleruje všechno bezpráví a sám nic neočekává nazpět. Díky tomu můžete i nadále zastávat roli oběti společnosti, která přežívá i přes všechnu nepřízeň osudu. A navíc budete mít pokaždé o čem se dohadovat.

Proč se chtít cítit mizerně?

Asi si teď pro sebe říkáte „Marku, všechno, co říkáš, je super. Už teď se cítím hůř. Proč bych se ale měl chtít cítit mizerně pořád?“

Jsem rád, že se ptáte.

Když jste na tom mizerně, vždycky se najde někdo, kdo vám bude chtít zlepšit náladu. Pokud se vám nikdy nedostávalo úcty a lásky anebo na vás nikomu nezáleželo, možná zjistíte, že díky své mizérii najednou přitahujete pozornost ostatních. Lidé kolem vás se budou ze všech sil snažit, abyste se cítili lépe, a dají vám tolik potřebné uznání, po kterém jste toužili celý život.

Pasovat se do role oběti může být příjemnější a bezpečnější než zažívat nejistotu spojenou s přijetím zodpovědnosti za svůj život. Být obětí je bezpečnější než něco dělat a snažit se změnit svět okolo. A mimoto je vždycky snazší zažívat smutek než strach.

• Když jste na tom mizerně, ostatní od vás nic neočekávají. Při každém nezdaru proto máte na co se vymluvit a koho obvinit.
• Když jste na tom mizerně, sžijete se s přesvědčením, že se proti vám spikl celý svět, místo abyste si přiznali, že si vás sotva někdo všímá. Že obdiv, uznání a vliv, po nichž tak zoufale toužíte, si musíte nejdříve zasloužit.
• Když jste na tom mizerně, můžete čekat, až vás někdo přijde zachránit, místo abyste se zachránili sami.
• Když jste na tom mizerně, můžete předstírat, jak vás celý svět nenávidí, jen aby si nikdo neuvědomil, jak moc nenávidíte sebe sami.

Když jste na tom mizerně, možná dokonce zapomenete na starou pravdu – totiž že někdy v minulosti jste byli hluboce zraněni. Spolu s ní však přicházíte o možnost uvědomit si, že jednoho dne by mohlo být všechno v pořádku.

Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka