9. 9. 2014
Problém se vztahy je v tom, že všechny jsou do určité míry závislé. Na vytvoření vztahu potřebujeme druhého člověka, jedinec sám o sobě reálný vztah vytvořit nedokáže, nemůže. Přitom potřeba vztahu je nám vlastní jako druhu. Závislé vztahy se ale od „normálních“, přiměřeně závislých vztahů, které ponechávají oběma jedincům prostor, liší zacházením s mocí, rozpory a nespokojeností. Partneři přitom vnímají, že se nedokáží rozejít.
V minulém dílu jsem představila tzv. dramatický trojúhelník tvořený pozicemi Tyrana, Spasitele a Oběti a popsala jsem stručně, jak vypadá vztah, kdy se dva partneři pohybují v těchto třech doplňujících se rolích. Pocity, které jednotlivci v takovém vztahu zažívají, pak nemusí být jejich autentické, ale jsou dány pozicí, ve které se právě nacházejí. Tohle není snadné si představit, klienti v této situaci tomu ale obvykle dobře rozumějí.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné