Ke třicetinám jsem od manžela dostala klavír. Zatímco moje okolí bylo zděšeno faktem, že se budu učit hrát na klavír, na který jsem v životě nehrála, já byla zděšena reakcemi svého okolí.

S podobnými situacemi jsem se setkala i na svém blogu:

• „Angličtinu budete učit?“
• „Nikoli, budu se ji učit.“
• „Vy se toho učíte hodně, co?“
• „Jak to myslíte?“
• „Dospělý člověk se toho běžně tolik neučí. Vy se učíte tančit, chodíte na angličtinu…“
• „A k paní učitelce na klavír,“ doplnila jsem s úsměvem.

Moc staří na učení?

Jak jste na tom s učením vy? Pojďte nyní upřímně odpovědět na několik otázek.

• Jste ochotni se učit nové věci i po opuštění školy, nebo na podněty z okolí odpovídáte „na to už jsem starý“?
• Baví vás objevování nových možností a osvojování si nových dovedností, nebo jste zděšeni každou další novinkou, která se objeví?

Často slýchám větu „na to už jsem starý/á, to už se učit nebudu“. Tyto věty ale pronášejí i lidé, kteří před sebou mají ještě dalších 30 i více let života.

Většina z nás výše uvedené aktivity považuje za dětské, a proto je do svého života nepouští. Koníčky jako zpěv, hra na hudební nástroj, tanec, atletika nebo výtvarné kroužky patří pro spoustu lidí, stejně jako učení se novým věcem, do dávné minulosti, do světa dětí.

Možná je to tím, že máme svět dospělých spojený s vážnými věcmi a prací. Nemáme čas na zábavu a nové věci. Nebo nás učení se novým věcem zdržuje od toho, co přece musíme udělat? Rádi bychom, ale nemáme čas?

Možná namítnete, že něco se musí občas naučit každý z nás. Říká se, že žijeme v době rychlého technologického vývoje a neustálých změn. Ačkoli máme rádi svůj svět tak, jak ho známe, neustále se musíme přizpůsobovat novinkám. Nové věci jsou ale nebezpečné, a proto většina setrvává v tom, co už zná a v čem je „odborníkem“. 

Dobrovolně se tak zastavíme na nějaké úrovni, kterou pro sebe považujeme za dostatečnou. Vždyť bez toho dalšího jsme žili do teď a taky bez toho nějak dožijeme. A tak dobrovolně ustrneme, zkostnatíme a zestárneme.

Učení se jako proces

Od narození se učíme obrovskou rychlostí neuvěřitelné množství věcí. Díky tzv. plasticitě našeho mozku dochází k neustálé přestavbě spojů mezi mozkovými neurony a k zapisování nových dovedností. Učíme se každodenní úkony, možnosti pohybu a smyslového vnímání. Z kraje života se učíme hlavně zkušeností, tedy jaksi mimoděk, bezděčně. 

Nejpozději ve škole přichází na řadu mechanické učení se nazpaměť a logické učení se. To už vyžaduje úsilí a vědomé soustředění. To, jakého soustředění jsme schopní a kolik pozornosti učení se věnujeme, je pak hlavním faktorem úspěšného učení se. 

Odborníci se shodují, že ačkoli mechanismus paměti není přesně odhalen, na schopnosti učit se má vliv řada věcí. Tou hlavní je naše osobnost v nejširším slova smyslu. Kromě často zmiňovaného IQ mají na schopnost se učit vliv také charakterové vlastnosti, aktuální citové rozpoložení, motivace.

Až vás napadne, že na naučení se něčeho jste moc staří, raději se zamyslete, zda vás místo data narození netrápí spíše únava, ztráta motivace nebo smutek.

Asi nikoho z nás nepřekvapí, že rychlost a kvalitu procesu učení se ovlivňuje náš vztah k tomu, co se učíme. Pokud se tedy učíme z donucení něco, co pro nás nemá smysl a čemu nevěříme, nebo něco, o čem jsme přesvědčení, že se nenaučíme, je učení se ztrátou času.

Když nahlédneme do generace v důchodovém věku, často se setkáme buď s aktivními lidmi, například i organizovanými v různých spolcích, nebo s těmi, kteří nic už nemohou, sedí u televizních obrazovek a sčítají choroby. Rozdíl mezi oběma skupinami není ani tak ve fyzickém zdraví, jako v přístupu k životu.

Mozek v kondici

S postupujícím věkem se učíme nějak hůře, méně ochotně a pomaleji. Ačkoli se původně předpokládalo, že v průběhu věku dochází k odumírání neuronů a v důsledku toho snižování kapacity mozku, dnes víme, že i v dospělosti mohou v našem mozku vznikat nové neurony.

Díky tomu můžeme studovat akademie třetího věku a učit se až do konce života. Je tedy jen na nás, zda si zachováme dobrou náladu, motivaci k učení se a zda budeme náš mozek pravidelně používat. Učení se, stejně jako luštění křížovek, vzpomínání nebo karetní hry, pomáhá udržet naši mysl aktivní napříč věkem.

Pro lepší kondici našeho mozku pomůže také dostatečný spánek, eliminování stresových faktorů (například hlubokou relaxací), dostatek přátel a vhodná strava (vybrané druhy potravin jako například borůvky, které prý zlepšují paměť).

Říká se, co se v mládí naučíš… Proč se tedy nenaučit aktivní způsob života, pravidelně se učit novým věcem a zachovat si tak úžas z toho, co nám život přináší nového. Protože jen tak můžeme zůstat dlouho aktivní a duchem mladí. A až vás příště napadne, že na naučení se něčeho jste moc staří, raději se zamyslete, zda vás místo data narození netrápí spíše únava, ztráta motivace nebo smutek.

• „Mám ráda, když můžu vyzkoušet novou výtvarnou techniku, naučit se zvládat nový počítačový program, získat novou dovednost nebo si osvojit nový prvek v tangu. Uvědomila jsem si, že až se přestanu učit nové věci, budu stará.“

Co nového se tento týden naučíte vy?