„Nedávno jsem odhalil manželčinu nevěru, která trvala sedm měsíců, a v podstatě celé toto období mi podvědomě něco říkalo, že to tak je,“ napsal nám do redakce čtenář Robert. „Manželka to okamžitě ukončila. První měsíc po odhalení jsem byl přesvědčen, že to zvládnu. Že ta nevěra je důsledkem velkého odcizení a problémů, které postupně přicházely s dětmi (máme tři, z toho jedno těžce postižené). Nicméně teď jako by mi došly síly, neumím to vůbec pustit z hlavy. Pořád si hodně přeju, abychom to zvládli, ale přepadají mě často negativní myšlenky. Chtěl bych mít opět sílu se přes to přenést, nemyslet na to. Začít pomalu obnovovat důvěru. Ale nevím, jak na to.“
Rovnou vám mohu říct, že to půjde těžko, a nejspíš ve vaší psychice i vztahu zůstane i po celé této epizodě jizva. Ostatně proto sám, poučen těžkostmi svých klientů se s nevěrou vyrovnat, ani po nevěře moc nepátrám. Pokud by mi má žena byla s někým nevěrná a sama si přála tento vztah ukončit, má ode mne informaci, že o tom nepotřebuji ani nechci vědět. Dokážu si představit, jak těžké by pro mne bylo to skousnout. Zároveň totiž vím, že bych s ní i přesto chtěl být, takže proč si to komplikovat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné