Introvert, extrovert. A co dál?

V práci s klienty opakovaně vnímám zvláštní paradox. Na jedné straně lidé slyší: Jste v pořádku takoví, jací jste. Na druhé straně dostávají doporučení: Naučte se fungovat ve světě, který je nastavený jinak. U tématu introverze a extroverze je to vidět velmi zřetelně. Dnes se častěji mluví o tom, že potřeba klidu, hloubky a času na zpracování má své místo. Introverti nemusí být hlučnější, rychlejší nebo průbojnější, aby mohli fungovat mezi lidmi i v práci. Pro mnoho z nich je to úleva – zvlášť pokud dlouho slýchali, že jsou „moc tiší“, „málo akční“ nebo „neprůbojní“. Jenže vedle toho často stojí druhá věta: Bylo by dobré naučit se víc zapojovat, mluvit před lidmi, navazovat kontakty, být vidět. A člověk pak může znejistět. Tak jsem v pořádku, nebo se mám změnit? Mám zůstat u sebe, nebo ze sebe udělat někoho jiného?