Bolest, ztráta a utrpení jsou součástí života, a proto je na místě si položit otázku, jaký postoj je vhodné k nim zaujmout. Může jít o bolest fyzickou, ale také o deprese, úzkostné stavy či životní traumata. Přístupů k bolesti a utrpení je mnoho a některé přesahují hranice psychologie. My se v tomto článku seznámíme s přístupem, který nabízí nově se rozvíjející terapie přijetí a odevzdání ACT.

Za zakladatele terapie přijetí a odevzdání (zkratka ACT vznikla z anglického Acceptance and Commitment Therapy) je považován Steven Hayes. Terapie vznikla v USA jako výsledek četných výzkumů v oblasti lidské psychiky.

Byla oficiálně schválena Americkou psychologickou asociací APA pro bolest, ale i léčbu deprese, úzkosti a závislostí, a poměrně rychle se rozšířila do dalších zemí. Dalším představitelem je například Benjamin Schoendorff žijící v Kanadě. ACT se řadí do třetí vlny kognitivně‑behaviorálních terapií.

Přístup k bolesti podle ACT

Pokud trpíme bolestí, co nám téměř jistě nepomůže?

• Utíkání od ní záměrným rozptylováním ve snaze na bolest zapomenout.
• Pokusy s bolestí bojovat nebo ji potlačovat.
• Pocit viny nebo výčitky.

Ukazuje se totiž, že tím se naše bolest ještě znásobuje, neboť k bolesti fyzické přidáváme ještě bolest psychickou. Z bolesti se tak stává utrpení.

• Stejně tak snaha bolest regulovat, potlačovat nebo rozčílenost z ní samotnou bolest nezmírňuje, jen nám postupně zbytečně ubírá mnoho psychických sil.

Ty nám pak chybí jinde, čímž se snižuje kvalita našeho života. Platí, že když nám někdo řekne, abychom nemysleli na růžového slona, zrovna na něj myslet budeme. ACT přístup tedy učí pacienty, že tyto strategie v přístupu k řešení bolesti nebo jiných problémů nejsou dlouhodobě účinné.

Cílem ACT je tedy odstranit ono utrpení, které vyplývá ze snahy nějakým způsobem s bolestí bojovat. Pracuje s pojmem přijetí. Jde o přijetí vědomé, o to být si bolesti vědom, uvědomovat si ji, přijmout ji do svého života a naučit se s ní žít. Neznamená to ale rezignaci, protože druhým slovem v názvu terapie je commitment, což je odevzdání se životu, svému životnímu programu; v některých jazycích se používá přímo slovo angažovanost.

Uvědomit si, přijmout… a konat

Pro ono uvědomění si bolesti či problému a jejich přijetí využívá ACT techniky meditace všímavosti. Ty spočívají v tom alespoň na několik minut denně se zastavit a plně si uvědomit svoji bolest – místo úniku si jí plně všímat, procítit ji, věnovat jí bdělou pozornost, bolestivé místo případně prodýchat apod. Je‑li přijetí opravdové, může dokonce samotnou bolest zmírnit.

Po každé bolesti, která postupně zmizí, vzniká pocit jakoby prázdného místa, což je zprvu také nepříjemné.

Zde se nabízí asociace s citátem Alberta Einsteina, že žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila. Jinými slovy: úroveň vědomí, která bolest vytvořila, musí být překročena, aby byla větší šance na její vyléčení (v některých případech ani to bohužel nemusí nastat, přesto se jisté pozitivní účinky dostaví).

ACT ovšem nestaví pouze na mindfulness či vizualizacích, důležitou součástí je začít s aktivním a pozitivním přístupem k životu. Terapeut proto vysvětluje pacientovi, že energii ušetřenou přijetím bolesti a vyrovnáním se s faktem, že bolest máme, můžeme vložit do smysluplnějších projektů. Pacient si pak vytváří přehled činností, které by mu přinášely radost a kterým by se chtěl věnovat. Dobré je začít u maličkostí každodenního života a postupně den za dnem zapojovat více a více aktivit.

Inspirace pro všední den

ACT může být inspirací i pro běžný život a pro případy, které nejsou natolik vážné, aby vyžadovaly pomoc odborníka. Spočívá v přístupu k negativním aspektům života, k nepříjemným zkušenostem, trápení, pocitům neúspěchu apod.

V první řadě je potřeba si tyto negativní pocity uvědomit, uznat jejich oprávněnost i to, že se nám nedějí náhodně, ale že nám něco sdělují, že vyžadují náš aktivní přístup, že jsou zde, abychom se odhodlali ke změně – postoje, názoru, životního stylu, práce a tak dále.

Každá bolestná životní událost potřebuje svůj čas, pozornost a trpělivost. Díky terapii přijetí a odevzdání je však i s bolestí možné vést smysluplný a bohatý život.

Je pochopitelné, že se nám nechce. Ze začátku se bráníme, máme pocit, že v nás něco zaniká, že něco ztrácíme. Nezasahujme však do tohoto procesu, ale zapojme přístup meditace všímavosti. Nechme tento proces v nás proběhnout, přijměme ho. Tím se s ním vyrovnáme, tím se z něho můžeme poučit a překonat ho.

Po každé bolesti, která postupně zmizí, vzniká pocit jakoby prázdného místa, což je zprvu také nepříjemné. Pomalu se ale tento pocit stává příjemným, protože na jeho místo může přijít, budeme‑li dostatečně aktivní, něco nového, navíc už na vyšší úrovni našeho myšlení a vědomí, protože tu nižší jsme svým přístupem již překročili.

Každá negativní zkušenost pro nás může být příležitostí se zamyslet nad směřováním našeho života, nad našimi hodnotami, cíli, motivacemi. Využijme toho. Poté je možné už postupně začít s aktivním přístupem k životu, dle vlastního tempa a možností.

• Přichází čas položit si otázku, co bychom opravdu chtěli, po čem toužíme, co bychom si chtěli splnit, kdybychom měli kouzelný prsten.
• A pak si pro každý den stanovit aktivity, které se pokusíme realizovat. Například udělat si čas na svoje koníčky, setkávat se s přáteli, začít číst svým dětem, přečíst si svoji oblíbenou knížku z dětství apod.

ACT není zázračnou pilulkou – každá bolestná životní událost potřebuje svůj čas, pozornost a trpělivost. Díky terapii přijetí a odevzdání je však, jak jsme si všimli, i s bolestí možné vést smysluplný a bohatý život. Je možné, že ACT terapií se bolest úplně neodstraní, přesto se ukazuje, že ACT přístup k bolesti a utrpení je jeden z nejefektivnějších, které má prozatím psychologie k dispozici.