Psaním se živím pětadvacet let. Píšu pořád. Když přemýšlím nebo něco vymýšlím, potřebuju k tomu tužku a papír. Vznikají tak nápady na články i přehledy úkolů na další dny. Párkrát v životě jsem se pokusil na papíře vyřešit důležité osobní dilema. Na jeden takový popsaný list papíru jsem teď narazil při vyklízení šuplíku. Musím vám napsat (jak jinak), jak mě ten nález polekal. Možná se i vám občas děje něco podobného, ale nevíte o tom. A možná se nám to děje každý den.
Pamatuji si, jak jsem se snažil být objektivní, když jsem to psal. Jenže moje poznámky byly při pohledu z odstupu překvapivě jednostranné. A taky tvrdé, nekompromisní. Kdybych se jimi řídil, udělal bych velkou chybu (vlastně jsem ji udělal, ale šla napravit). Čím to, že jsem to tehdy neviděl?