K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Jak stárnout do krásy?

Poučte se od lidí, kteří bez ohledu na věk zůstávají krásní a přitažliví.

Mirka Čejková

Mirka Čejková

8. 9. 2011

Znám spoustu žen, které příliš neřeší, co snědly, jestli zhřešily cigaretou nebo sklenkou, a přesto jsou krásné. Jsou pro mě inspirací. Důkazem, že to jde.

Ten někým zapomenutý časopis asi na letištním stolku neležel náhodou. Sáhla jsem po něm, abych si ukrátila dlouhou chvíli mezi dvěma lety. Možná jsem se chtěla pobavit a rozehnat stres posledních dní. To se ale úplně nepodařilo – magazín jsem totiž otevřela rovnou na stránce, kde mi palcový titulek sděloval, že vypadáme starší, než jsme.

To skutečně nebylo přesně to osvěžení, které jsem hledala, ale začetla jsem se. Britská novinářka vycházela z vědecké studie, která tvrdila, že v průměru všichni vypadáme alespoň o čtyři roky starší, že to trápí ženy stejně jako muže a že se na tom podepisuje genetická výbava a životní styl.

Průměrná Angličanka z citované studie je mi dost sympatická: trošku kouří, občas sáhne po sklence dobrého vína, někdy zabloudí do fastfoodu, doma i v práci řeší stovky drobných starostí a neumí relaxovat. Kdo z nás žije výrazně jinak?

Ani krémy, ani chirurgie

Byla jsem zvědavá, co s tím, zejména když studie prokazuje, že v okamžiku, kdy otázku stárnutí začínáme řešit, je už svým způsobem pozdě. Paní redaktorka měla jednoduché rady hned po ruce: používat luxusní péči o pleť, navštívit plastického chirurga a změnit životní styl.

Nic proti kupování krémů ani proti skalpelu v šikovných rukou odborníka nemám, ale možná by kompletní sada rad měla obsahovat ještě něco navíc. Hlavně když „krása a věčné mládí“ jsou trhákem moderní doby a soudě podle témat, s nimiž přicházejí některé moje klientky, je zřejmé, že se tlak reklamy a médií podepisuje i na sebevědomí úspěšných a schopných žen.

Odložila jsem časopis a začala si v duchu sestavovat svou vlastní studii: Znám hodně žen, které dostaly od života docela naloženo, a přece vypadají výborně. Znám spoustu žen, které příliš neřeší, co snědly, jestli zhřešily cigaretou nebo sklenkou, a přesto jsou krásné. Ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti i dál.

Jsou pro mě inspirací i důkazem, že to jde. Nejspíš také používají krémy, chodí ke kadeřníkovi a rozmazlují se hezkým oblečením, ale hlavně – jejich krása vychází zevnitř.

Mají rády svůj život a jen ony znají jeho tajemství. Soukromá dramata, prohry, výhry, sny i zklamání, to všechno vzaly a obrátily v radost ze života.

Radost a sebevědomí

Jednou jsem koučovala klientku, která pak za mnou poslala svou dvacetiletou dceru. Byly jako spojené nádoby: čím byla matka úspěšnější a spokojenější, tím byla dcera podrážděnější. Její téma bylo vlastně o soupeření s matkou.

Měla pocit, že ona má být ta obletovaná, že svět má být okouzlen, protože se objevila nová bytost a že má tu nejvyšší hodnotu – je mladá. Trápila se „nespravedlností světa“, protože vnímala, že to nefunguje podle jejího očekávání. Dál už neuměla nabídnout nic.

Nebylo to úplně typické sezení. Většinou to bohužel bývá naopak. Čím dál víc žen se na prahu čtyřicítky začne trápit, co bude dál. A dokonce, i když mají ten klíč k úspěchu, kterým je spokojenost, najde se poměrně často v okolí někdo otravný a s mnohem menším sebevědomím, kdo zaplní jejich duši pochybnostmi.

V tom odloženém časopise mi opravdu chyběla alespoň malá zmínka o sebedůvěře a radosti ze života. Jasně, koupit krém je podstatně jednodušší než změnit pohled na sebe. Ale za pokus to stojí.

Zdroj krásy

Když nás přepadnou pochybnosti nebo nám okolí dokonce říká, že ke spokojenosti nemáme sebemenší důvod, je dobré zavřít dveře a neposlouchat.

Sedněme si v klidu s kávou (a třeba i s tou cigaretou nebo sklenkou vína) a chvilku přemýšlejme:

  • Řekněme si, jak se doopravdy cítíme, co jsme v životě zvládli, čeho si na sobě vážíme.
  • Odpusťme si chyby, které jsme udělali, darujme si uznání za to, že jsme se z nich poučili.
  • Připomeňme si, co všechno jsme na své cestě životem překonali, oplakali, co nám připadalo důležité kdysi a co dnes a kam až jsme došli.

Zdroj vnitřní krásy, který nám nabízí náš vlastní život, je naštěstí nekonečný. Čím starší jsme, tím víc to chápeme. Životní spokojenost je také o tom naučit se zeptat, co doopravdy chci. Zkuste to. Možná vás překvapí, jak těžko se hledá odpověď.

Diskuse 0