K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jak vzniká homosexualita?

Je přitažlivost ke stejnému pohlaví opravdu vrozená, nebo jde o poruchu vývoje, která se dá léčit?

Albert Kšiňan

Albert Kšiňan

9. 3. 2012

Jak je tomu s homosexualitou z psychologického hlediska? Za poslední desítky let se ustálily ve veřejné diskuzi dva názory: podle prvního je homosexualita dána geneticky, tedy je určena již při početí, podle druhého se jedná o úchylku, poruchu vývoje, kterou je potřeba léčit.

První názor je v současnosti dominantní jak v odborné, tak ve veřejné sféře. Pokud se však rozhodneme domyslet jej do důsledků, vyvstane před námi nejeden problém. Největším z nich je patrně evoluční nedokonalost homosexuální orientace neboli otázka: „jaká je evoluční výhoda homosexuálního genu?“

Homosexualita zjevně zamezuje plození potomků a tedy dalšímu rozšiřování svých genů, jak je tedy možné, že tato neadaptivní vlastnost nebyla v průběhu antropogeneze zrušena? Ačkoliv se objevilo několik pokusů vysvětlit homosexualitu z evolučního hlediska, zklamaly v jednom ze dvou ohledů:

  • nebyly empiricky ověřeny
  • podobně jako u jiných evolučních vysvětlení, jejich argumentace byla kruhovitá, neboli: nejdříve se vytvoří předpoklad, podle nějž má dané chování genetický původ, potom se najde příklad takového chování mezi zvířaty nebo lidmi, pak se vytvoří spekulace, podle níž by dané chování mohlo sloužit k maximalizaci reprodukčního úspěchu a tato domněnka se následně použije jako potvrzení původního předpokladu o genetickém původu.

Jak je možné, že se míra homosexuality v průzkumech liší mezi různými zeměmi?

Již více než před sto lety se psychoanalýza pokusila přijít s vysvětlením homosexuality. Podle ní se jedná o nezdařený vývoj v tzv. oidipské fázi. Pro tuto teorii nebyly nalezeny žádné důkazy, nicméně otázkou stále zůstává, zda má na utváření sexuální identity jedince nějaký vliv i prostředí. Jak je například možné, že se míra homosexuality v průzkumech liší mezi různými zeměmi?

Známý psycholog Daryl J. Bem se pokusil vytvořit teorii sexuální přitažlivosti, v níž se spojuje genetika a vliv prostředí.

Exotické se stává erotickým

Pohlaví versus gender

Pohlaví – fyziologický znak rozlišující jedince na muže a ženy

Gender – psychologické rozdíly mezi muži a ženami, jejich identitou a rolemi ve společnosti

Bem tvrdí, že není nic jako gen, který by předurčoval sexuální orientaci. To však neznamená, že je genetika ze hry. Podle něj se dítě narodí s určitou mírou vlastností, které bychom mohli nazvat jako temperament.

Tento temperament pak určí, kterým aktivitám bude dítě dávat přednost, zda se bude účastnit šarvátek a soutěživých sportů (což jsou typické chlapecké aktivity), nebo bude dávat přednost skákání panáka či klidné hře s panenkami (typické dívčí aktivity).

Děti, které se účastní aktivit typických pro svůj gender (genderově konformní), začnou vnímat vrstevníky opačného pohlaví jako jinaké, odlišné, exotické. Děti, které se věnují aktivitám atypickým pro svůj gender (genderově nekonformní, např. chlapci hrající si s panenkami), pak budou vnímat jako exotické příslušníky vlastního pohlaví.

Výzkumy ukazují, že nespecifické vzrušení vyvolané libovolným podnětem se může změnit ve vzrušení sexuální, pokud je jedinec vystaven tomu správnému podnětu.

Tento pocit jinakosti vzbuzuje neurčitý pocit vzrušení, které se nejdříve může projevovat jako antipatie (typicky „holky jsou fuj“), s příchodem do puberty však tento pocit dostává jiný odstín: to, co bylo dříve exotické, se nyní stává erotickým (exotic becomes erotic, dále EBE) – jedinec je sexuálně přitahován jinakostí, což je v případě heterosexuality opačné pohlaví a v případě homosexuality pohlaví stejné.

Vzrušit se dá různě

Tak počkat – možná si teď říkáte, jak je možné, že se pocit vzrušení zčistajasna změní v erotickou přitažlivost? Nuže, výzkumy ukazují, že nespecifické vzrušení vyvolané libovolným podnětem se může změnit ve vzrušení sexuální, pokud je jedinec vystaven tomu správnému podnětu.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Například v jednom výzkumu z 80. let sledovala jedna část zkoumaných mužských osob komedii, druhá část detektivku a třetí část byla donucena běhat. K porovnání byla použita kontrolní skupina bez přítomnosti jakéhokoliv nabuzení.

Poté zhlédli na videu rozhovor se ženou, přičemž jedna půlka zkoumaných osob  viděla rozhovor s atraktivní ženou a druhá půlka se ženou neatraktivní.

Výsledky ukázaly, že bez ohledu na to, jaký byl původ jejich vzrušení/nabuzení (detektivka, komedie, běh), ti, kteří viděli rozhovor s atraktivní ženou, ji hodnotili jako mnohem více eroticky přitažlivou oproti kontrolní skupině. Ti, kteří viděli rozhovor s neatraktivní ženou, ji hodnotili jako méně eroticky přitažlivou než kontrolní skupina.

Velkou předností teorie EBE je podpora, kterou nachází v několika výzkumech. Například velký výzkum z oblasti San Francisca uvádí tato data: 71 % gayů a 70 % lesbiček se v dětství považovalo za odlišné od vrstevníků stejného pohlaví (např. lesbičky uváděly, že měly oproti jiným ženám mnohem raději sport).

Tato odlišnost se později ukázala jako spolehlivý předpoklad pro budoucí výskyt homosexuality i v dalších studiích.

Například ve studii Richarda Greena byli zkoumáni chlapci ve věku okolo 7 let a následně znova, když dosáhli věku 20 let. Ukázalo se, že 75 % chlapců, kteří byli v dětství hodnoceni jako genderově nekonformní, byli homosexuály či bisexuály v porovnání s pouze 4 % chlapců, kteří byli hodnoceni jako genderově konformní.

Tato teorie elegantně vysvětluje vznik sexuální identity pro heterosexuální i homosexuální jedince.

Síla teorie EBE spočívá v tom, že elegantně vysvětluje vznik sexuální identity pro heterosexuální i homosexuální jedince, přičemž nabízí nejen chybějící spojnici mezi genetickými předpoklady a jejich projevem, ale také zapojuje vliv sociálních faktorů.

Poskytuje rovněž objasnění pro mnoho do té doby nedostatečně vysvětlených jevů z oblasti sexuality, jako např. proč neexistuje sexuální přitažlivost mezi sourozenci či mezi dětmi vyrůstajícími společně v izraelských kibucech.

Bylo by ovšem velkým nedorozuměním chápat teorii EBE jako nástroj pro antihomosexuální propagandu, která by se na jejím základě snažila homosexuály „léčit“. Je tomu právě naopak: EBE teorie zdůrazňuje dědičné predispozice jako nezbytný základ pro utváření jedincovy sexuality a staví tak (oproti biologizujícím teoriím) homosexualitu a heterosexualitu na stejnou úroveň.

Diskuse 0