Blíží se konec roku a my si zase představujeme, že od ledna bude něco jinak. Že po svátcích začneme několika drobnými změnami s velkým dopadem. Jenže představa je jedna věc, zkušenost druhá.

Víme, že změny započaté na přelomu roku nevydrží. Že osmička místo sedmičky na konci letopočtu symbolizuje leda tak nekonečnou smyčku návratů – k pohodlnému přežívání, k nechtěným návykům, k původní váze a ještě dál.

Ke změnám dospíváme

Nikdy se mi nevyplatila roční permanentka do posilovny. Nevydržel jsem abstinovat, neotvírat Facebook, pravidelně meditovat, běhat, být vstřícnější v komunikaci, důsledný ve výchově. Všechny ty představy o budoucím lepším já vycházejí z jednoho velkého omylu. V češtině jsme si ho shrnuli do často připomínaného, ale naprosto nepravdivého tvrzení stačí chtít.

Jako marketingová zkratka dobrý. Opravdu stačí chtít a koupit si nové boty Nike. Just Do It. Ono fakt stačí chtít a dát svůj hlas Baracku Obamovi. Yes, We Can. Jenže pak se vám v botníku kupí běžecká obuv, v podvědomí roste pocit selhání a po Obamovi přichází Trump.

Rozhodnout se pro změnu je ta nejsnadnější věc. Udělat změnu je jedna z nejtěžších. A změnit sebe? To je jen přelud a nepochopení.

Člověk se z vlastního rozhodnutí nemění, člověk ke změnám dospívá. To, co považujeme za rozhodnutí, je okamžik, kdy dosud skryté hnutí mysli vědomě zachytíme a pojmenujeme. Zvenku nebo shora, rozumem nebo vůlí tenhle mechanismus rozhýbat a trvale udržet v pohybu nejde.

Mohlo by vás zajímat

Fáze změny

Možná nejste líní, jen jste svá předsevzetí špatně formulovali. Nebo je celý problém trochu jinde.

Přečíst článek

Co chce žárovka?

Všichni máme kamarády, na které jako by to neplatilo. Jeden mě štve pravidelným cvičením a dokonalou stravovací kázní. Druhý píše a přednáší o disciplíně, a když jdeme na pivo, nikdy si nedá třetí. Jak mi to zapadá do mých tezí?

Bylo jim dáno. Daří se jim v oblastech, které jsou pro mě tak viditelné – disciplína, sebeovládání, integrita. A selhávají jinde. Ručička životní spokojenosti se nám pohybuje v podobných hodnotách.

Víte, kolik je potřeba psychoterapeutů na zašroubování žárovky? Stačí jeden, ale ta žárovka musí chtít, říká jeden oborový vtípek. Je vážně zarážející, jak unifikované představy máme my lidé o tom, co máme chtít.

Žárovka chce svítit. Můj kamarád chce cvičit. Druhý chce být disciplinovaný. Já bych chtěl taky do každého dne dostat hodinku dvě pohybu. Chtěl bych mít v sobě víc kázně. Koneckonců bych chtěl i trochu víc svítit pro lidi kolem sebe.

Cítíte to tam? Jak je tam bych, je to chybná úvaha. Jakékoli takové rozhodnutí a plánování je předem odsouzeno k nezdaru. Jediným smysluplným novoročním předsevzetím je zjistit, co je v tomto roce opravdu moje. Kde jsem, k čemu jsem dospěl, co chci. Co chci já.