Jít za láskou?

Jednu z jeho podob líčí v dopisu Monika. Se svým mužem, který je o devět let starší, se poznala, když pracoval jako její nadřízený. Vzhlíželo k němu více žen, on vyznal lásku jí. Brzy přišly děti. Monika od počátku cítila spíš respekt než zamilovanost, sama sebe popisuje jako nesebevědomou, v dospívání se potýkala s bulimií. Po dvanácti letech s mužem touží odejít: „Je to dobrý partner, hodný, dobrý táta. Já ale toužím zažít pravou lásku.“ Aktuálně je zamilovaná. Rodina ji od odchodu zrazuje a ona přestává věřit sama sobě: „Co když jsem jen moc náročná a mám o lásce mylné představy?“