„V práci mám celkem fajn kolektiv, ale stejně si tam připadám nejhorší,“ napsala nám do redakce čtenářka Kamila. „Vlastně jsem nejhorší vždycky a ve všem. Během mateřské jsem vystudovala VŠ, zvládli jsme to jen dva z ročníku. Ale protože jsem diplomku psala ve spěchu, je strašná, stejně tak posudek od vedoucího. Visí teď na internetu a kdokoli si ho může přečíst. Každý den si na to vzpomenu a mám strach. Proč tu jsem? Kromě dětí nevidím smysl v ničem, nemám se komu svěřit. Manžel mi většinou řekne něco, co mě ještě víc srazí na kolena, i když asi ne ve zlém. Chci od života víc, mám pocit, že něco ze mě chce ven. Jenže realita je opačná a já už nemám sílu něco hledat. Čtu nebo poslouchám psychologické články, snažím se z toho vymanit, ale nedaří se. Dá se na sebe někdy vůbec začít dívat jinak?“