Jsem tu pro tebe

Vlastní zkušenost mě vede například k rozlišení, že dotek, který dostávám, když si o něj říkám, jako by zahnal hlad jen na chvíli. Naopak takový, který přijde ve správný čas, bez nutnosti hlásit se o něj, a s takovou intenzitou, jakou potřebuji, jako by vlil život do žil.

Kéž by to tak fungovalo vždycky a nemuseli bychom si o pohlazení a objetí říkat. Jenže jak má ten, kdo dotek dává, poznat, co je zrovna potřeba? Jednu z odpovědí na tuto otázku mi dává tantrická zkušenost, ale někdo by klidně mohl říct, že stačí „selský rozum“ a zájem o druhou osobu. I tak se to dá pojmout.

Kam směřují naše doteky?

Jedna z mých klientek nedávno přišla s tím, že má pocit, že jakýkoliv dotek, který se odehraje v jejím vztahu, vždycky směřuje k sexu. Uvědomila si, že jí to nevyhovuje, je to chladné, cizí. Cítí se pak použitě, jenom jako nástroj uspokojení a nic víc. Také vnímá, že komunikace s partnerem kolem tohoto tématu selhává dřív, než vůbec začne.

Chybí mi prostě jenom teplo lidské náruče. Objetí, které říká „jsi v bezpečí“ a já se můžu schoulit a nechat se hřát. Jenom tak. Vědět o vzájemné přítomnosti a jenom ten pocit „jsme teď a tady spolu“ nechat plynout. Bez očekávání, že když se přitulím, je to povel „připravit ke startu“. Bez nutnosti být jako na povel vzrušená a připravená k akci.

Prostě chci vědět, že se mě dotýká proto, že ho zajímám, a ne jenom proto, že se se mnou chce vyspat. Občas na takový dotek hladově čekám a cítím se jako suchá poušť, která vyhlíží aspoň pár kapek deště. Přála bych si, aby cesta k sexu nebyla tak přímá, aby mi dala prostor „dostat chuť“, pokud ji zrovna nemám tak nějak automaticky, popisovala své pocity.

Po našem sezení jsem přemýšlela nad tím, jak moc je taková zkušenost vlastně častá a že odpovídá nastavení světa, ve kterém žijeme: dosahovat výkonů, být připraven k akci, rychle reagovat.

Tantrická tradice mluví o energii jin a jang.

• Jinová energie je ženská, zemská, můžeme ji popsat přívlastky pomalu se rozvíjející, hluboká, dlouhotrvající, se záporným nábojem, pasivní, něžná.
  
• Jangová energie (mužská) by naopak měla charakteristiky jako rychlá, horká, povrchní, trvá krátce, s kladným nábojem, aktivní, pevná.
  

Když převáží jen jedna z nich, jak už to tak bývá, vzniká disharmonie.

Pro ty, co by mě chtěli brát za slovo – nechci zde být genderově nekorektní, nálepkovat ani označovat za původce disharmonie ve světě muže. Líbí se mi takový pohled na svět, kdy respektuji, že v sobě všichni máme obsaženy různé polarity – jak tzv. ženské, tak tzv. mužské, jak extrovertní, tak introvertní atd. Některé z nich se v nás projevují více, některé méně a s některými umíme zacházet lépe než s jinými, ať už jsme muž, nebo žena.

Chápu to tak, že k harmonii (sami v sobě, ve vztahu) se dokážeme přibližovat tehdy, když se snažíme těmto kvalitám v nás porozumět a poznávat vždy i jejich protipól.

Náš rozhovor s klientkou tedy pokračoval kolem úvah, jak může svému partnerovi sdělit, že stojí o dotek, který říká je to v pořádku, jsem tady s tebou, nic neočekávám, buď tady ty se mnou. A taky kolem úvah nad tím, jakou roli v přijímání doteku hrají její vlastní představy, přání a očekávání. Jak to vnímání toho doteku může ovlivňovat?

Ne každý náš dotek v partnerství musí nutně směřovat k sexu. Jenže když se určité doteky stanou symbolem pro nevyřčené přání „chci sex“ a kromě těchto žádné další do svého repertoáru nebudeme zařazovat, pak se může stát, že nám (stejně jako mé klientce) bude chybět obyčejný dotek bez sexuálního podtextu. Takový, který bude oboustranně vědomý – vědomě dáván a vědomě přijímán, s úctou k hranicím osobní i intimní zóny nás dvou bytostí, které se v tom doteku potkáváme.

V tantrickém smyslu nakonec právě takovýto dotek může být velice vzrušující, protože nám dá prostor nadechnout se, být zvědaví, neplánovat a jen sledovat, co přichází.

A to mě přivádí k otázce, na kterou si můžete zkusit soukromě odpovědět: Umíme si dopřát takový druh doteku, který bude hluboce intimní, důvěrný, ale nebude implikovat směr a cíl?

Co dotekem sdělujeme?

Naprosto přirozeně umíme komunikovat i beze slov, ani nad tím nemusíme přemýšlet. Dotek na nás možná občas prozradí víc, než bychom sami chtěli.

Ale tím pádem to jde i opačně: do doteku můžeme záměrně vložit zprávu. Jinými slovy – dotekem něco sdělujeme. Do doteku můžeme dát záměr – vzrušit, uklidnit, potěšit, potrestat, poznat atd.

I obyčejné pohlazení nebo objetí může mít mnoho podob. Určitě si dokážete v představě dokreslit dynamiku, chování, výraz v obličeji nebo v očích, povzdechy, které doprovází například tato sdělení vyjádřená pohlazením nebo objetím:

• vřelé a laskavé: Mám tě rád, mám tě ráda.
  
• soucitné: Jsem tu s tebou.
  
• podporující: Neboj, to dáš.
  
• rozpačité: Mám se jí (ho) dotknout, nebo ne? Co když ucukne?
  
• provinilé: Kdybys jen věděl, kdybys jen věděla…
  
• ironické: Jasný, slibuju, neboooj.
  
• pohlazení, které ponižuje: Ty jsi taková hloupoučká, neschopná chudinka.
  
• nebo hladové pohlazení, kterým si hladící bere, co sám potřebuje, třeba i k naší nelibosti: Já chci být teď a tady s tebou a ty mi máš být k dispozici.
  

Jaký záměr do svého doteku vložíme, tak bude přeložen. Když nevložíme žádný, je možné, že bude přeložen jako nezájem.

Jste si vědomi záměrů, které vkládáte do svých doteků?

Dva druhy doteku

Na základě úrovně našeho uvědomění při tom, když se dotýkáme, bych rozlišila dva druhy doteku.

Prvním je dotek, kterému nevěnujeme pozornost, když jej sami dáváme, nad kterým nepřemýšlíme a jako bychom u něj ani nebyli přítomni. Občas tuto nepřítomnost vnímám třeba u podání ruky. Nebo když se z důvěrného hladit stane třít stejné místo v pravidelném rytmu v jednom směru nejméně pět minut. A do stejné kategorie bych zařadila takové doteky, u kterých vzniká očekávání nějaké automatické reakce (jako z příběhu výše: když tě poplácám po zadku, říkám, mám chuť na sex, a čekám, že ji budeš mít taky).

Opakem je vědomý dotek. Vřelý, lidský, přítomný dotek, kterým říkám jsem tu s tebou a zajímá mě, jak se cítíš.

Když jsem se začala věnovat tantrické masáži, začala jsem se seznamovat s kouzlem vědomého doteku blíž a byla jsem překvapená, jak s něčím tak přirozeným ve svém životě vlastně neumíme příliš zacházet. A přitom je to prosté – ve vědomém doteku je obsažena naše pozornost.

Pokud je to pro vás těžko uchopitelné, zavřete oči a představujte si tuto situaci:

Jste dva zamilovaní. Chcete mít jeden druhého nablízku každou vteřinu. Stačí vám jen sedět naproti sobě, koukat na sebe, usmívat se. Ještě vlastně ani nevíte, jestli se svého protějšku smíte dotknout. Ale tak moc chcete cítit to teplo, které vznikne, když se v doteku potkáte… Zkusíte v jednom miniaturním pohybu zvednout ruku a pohyb vstříc spíš naznačit. Čekáte a sledujete reakci. Váš protějšek vám miniaturní pohyb opětuje. Víte, že se můžete přiblížit.

Je to nekonečně dlouhá minuta, než se vaše ruce potkají v prvním letmém doteku. Je to opatrný, možná trochu stydlivý dotek, který má ale obrovskou sílu. Cítíte, jak vám tělem projede vlna energie, vzrušení i uklidnění současně. Je to dotek přinášející pocit bezpečí, laskavý, lidský, vřelý dotek. A vy chcete, aby trval věčně.

Takový dotek obsahuje vaši plnou pozornost, dokážete v něm být plně vědomí, protože jste zvědaví, objevujete a zajímáte se.

A v tom spočívá ten velký rozdíl od situace, kdy spolu pět let chodíte a za ruku se berete automaticky. Žádné jiskření, žádná energie. Vaše vědomí, pozornost a zvědavost dávno odešly někam jinam…

Když se vrátím k otázce z úvodu: Jak má ten, kdo dotek dává, poznat, co je zrovna potřeba? Odpověď už tady najdete jednoduše – být přítomen a mít zájem.

Ten, kdo dotek dává, umí poznat, jestli je jeho dotek vítaný nebo nevítaný, a nejde o čtení myšlenek. Ten, kdo dotek dává, má totiž možnost vnímat, cítit a pozorovat jemné signály těla, které dávají odpověď, pokud má zájem, a nebloudí myšlenkami u vzpomínek na včerejšek nebo plánů na zítřek.

Zkuste pozorovat, jaké je vnášet vědomí do doteků vašeho běžného života a jaké to je, když jimi proudí energie – ať už jde o podání ruky, poklepání po rameni nebo objetí.