Jsi tu pro mě?

Někdo má smůlu a dostal do života těžké karty. Měl dětství, kde „nebyl dost“. Mohl se přetrhnout, snažit se, tušit a předjímat, co je tak nejspíš dobře. Vztahoval ruku k dospělým, kteří ale měli svých obtíží až dost a nevnímali touhu děťátka být v bezpečí a důvěřovat. Matka, otec nebo jiná blízká osoba byli chladní, odmítaví, zatěžkaní svým světem. Možná křičeli, možná mlčeli a odmítali, možná se snahám malého človíčka dokonce vysmívali. Bylo jim zatěžko zabývat se potřebami někoho, kdo se v nich sám tehdy mohl těžko vyznat.