Znám lidi, kteří nejen v krizových obdobích hledají odpovědi ve výkladu karet, numerologii nebo astrologii. Nechají si radit, někdy i ve velmi závažných situacích. Jiní moji známí ale tento druh pomoci nejenže nevyhledávají, ale přímo odsuzují. Proč? Jaká jsou pro a proti?
Tuhle se můj kolega psycholog rozčiloval, že nechápe, jak se někdo může chodit radit ke kartářkám, astroložkám a numeroložkám. Vždyť je to totálně nevědecké, ničím nepodložené. Akorát lidem pletou hlavy a dělají problémy tam, kde nejsou, říkal.
Musela jsem mu po pravdě říct, že mám za sebou dvě návštěvy kartářky a numeroložky v jedné osobě. Navíc mi doma v šuplíku leží pečlivě vypracovaný horoskop. A tak mi to od toho našeho rozhovoru leží v hlavě. Jako racionálně uvažující psycholožka bych si mohla říkat, že to jsou opravdu nesmysly a že si kartářky a jim podobní mohou prostě vymýšlet, co chtějí, a určitý typ lidí jim to spolkne i s navijákem. Má ženská intuice ale říká něco jiného. Ono to tak jednoduché a jednoznačné není.
Každý člověk čas od času řeší opravdu těžkou životní situaci. A jak se říká, babo, raď. Mimochodem, všimli jste si, že většina kartářek, numeroložek a astroložek jsou opravdu ženy, baby? To pořekadlo nevzniklo jen tak náhodou. Taky za těmi magickými bábami, můžu‑li to tak nazývat, chodí většinou ženy. Je to téměř výhradně ženský způsob pomoci. Popovídat si, napojit se na intuici. Věci jen cítit, nevysvětlovat. Neargumentovat. Neracionalizovat. Muže to spíše popouzí, většinou to nechápou.
Klient chce, aby zodpovědnost za jeho rozhodnutí nesl někdo jiný. Do této pasti se chytají kartářky, ale i psychologové.
Psychologie, nebo alternativní cesta?
Vraťme se ale k období krize a k urgentní potřebě nějak se rozhodnout. Zvažujeme mnoho protichůdných myšlenek a pocitů. Často máme problém se sami v sobě vyznat. Troufám si říct, že jen málokdo je v tak úzkém kontaktu sám se sebou, že přesně cítí, co má udělat, a neváhá, stojí si za tím. Většina z nás se v tom motá, hledá odpovědi, trápí se. A váhá. Je přirozené v takový moment vyhledat pomoc, vyslechnout radu.
Nabízí se pomoc psychologa, jenže to už zní jaksi závažně. Tam přeci chodí lidi ve chvíli, kdy mají opravdový problém. A to se mě netýká, říkáme si. Další možností je něco alternativního. Karty, čísla, hvězdy. Vlastně tak trochu hra. Náš problém nevypadá tak závažně, jako kdybychom šli k psychologovi. Navíc je to přímočará cesta – psycholog totiž nejspíš nabídne vícero setkání.
Důvěra jako léčebný prostředek
Důležité je, že když už se rozhodneme vyhledat pomoc, přicházíme s důvěrou, že nám bude pomoženo. Chceme radu a nechceme čekat. Mnoho z nás v podstatě chce, aby za nás někdo rozhodl. Ruku na srdce. Nebylo by někdy fajn, aby tu zodpovědnost za naše rozhodnutí nesl někdo jiný?
Musím bohužel konstatovat, že do takové pasti se chytá mnoho kartářek, numeroložek, astroložek, ale i psychologů. Nechají se dotlačit k radě. I když to dělají s tím nejlepším záměrem, je to medvědí služba. Člověka, který si přichází pro radu, tak připravují o možnost učinit rozhodnutí sám za sebe. Z dlouhodobého hlediska je výhodnější podporovat klienta k důvěře ve svá vlastní rozhodnutí a upevňovat jeho vlastní jistotu.
Práce se symboly může být velmi užitečná a jemná. Je ale strašně důležité si uvědomit, jakou moc a zodpovědnost máme v rukou při práci s klienty.
Kdo by čekal, že se budu jako psycholožka od kartářek, numerologů a astrologů distancovat, může být mým postojem překvapený. Pracují se symboly, stejně jako například jungiánsky orientovaní psychoterapeuti. Nebo jako terapeuti používající katatymně‑imaginativní psychoterapii. Práce se symboly může být velmi užitečná a jemná. Je ale strašně důležité si uvědomit, jakou moc a zodpovědnost máme v rukou při práci s klienty.
Ať je to psycholog, kartářka, numeroložka nebo astrolog, vždy se mezi nimi najdou takoví, kteří ctí individualitu klienta, vedou ho k sebepoznání a sami jsou pokorní. Na druhé straně stojí ti, kteří si myslí, že sami ví nejvíc a radí klientům hlava nehlava. V konečném důsledku je na každém z nás, komu a čemu uvěříme.
