4. 3. 2024
Vyjednávací strategie si začínáme osvojovat už po narození. Zkoušíme, co na okolí platí a co nám spíše přinese nepříjemnosti. Často si osvojíme nefunkční vzorce a celý život se divíme, co děláme špatně. Sice mám výcvik v krizové intervenci a myslím, že komunikaci s lidmi v krizi zvládám dobře. Jakmile se však mám postavit za svá práva, měním se v totální „vyjednávací kopyto“. Máte podobný problém? Pojďme si společně posvítit na vlastní chyby a vyzkoušet lepší postupy.
Pokud člověk vyrůstá v autoritářské rodině, vyjednávat se většinou nenaučí. Nejčastější závěr krátké debaty bývá Už jsem řekl nebo Jen sobec pořád něco vyžaduje, natož takovou blbost! Další naléhání na rodiče znamená koledovat si o pár facek. Z takové (ne)zkušenosti plynou tři životní strategie – podřízení se, pasivní agrese nebo hysterický výbuch. A navrch celoživotní potřeba podrobovat vlastní potřeby zkoumání, jak moc jsou sobecké a zda na ně vůbec máme právo.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné