Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kdo je silná osobnost

Co tě nezabije, to tě posílí. Nebo taky nenávratně poškodí.

Pavla Koucká

Pavla Koucká

14. 6. 2013

On je opravdu silná osobnost! Je to silný člověk. Ona se nezdá, ale je silná… Určité pojmy „lidové psychologie“ psychologie odborná téměř nezná, nepracuje s nimi. To ale neznamená, že nemá smysl si je vyjasňovat. Silná osobnost je právě takovým pojmem.

Kdo je psychicky silný? Člověk dominantní? Ten, kdo má autoritu? Nebo jde o vnitřní vlastnosti typu síly vůle, pevnosti charakteru, dodržování morálních zásad?

Jan Werich kdysi vyprávěl vtip o tom, jak je doma hlavou rodiny. Zhruba takhle: „Hlavou rodiny jsem u nás jednoznačně já. Já rozhoduju o tom, co je důležité – třeba jaký bude náš postoj k situaci v Kuala Lumpur. Žena rozhoduje ty nedůležité, povrchní záležitosti – třeba jaký nakoupíme nábytek a kam pojedeme na dovolenou…“

A takhle o síle a slabosti přemýšlejí klienti: „Můj táta je cholerik. Když se cokoli pokazí, seřve mámu, že za to může. A máma mu to trpí. Dlouho jsem si myslela, že mám silného tátu a slabou mámu. Teď to vidím přesně naopak. Táta nezvládá sám sebe, nemá dost síly ani na to, aby přiznal banální chybu. Zato máma je silná – už proto, že s ním vydrží.“

Co tě nezabije, to tě posílí… nebo taky nenávratně poškodí. Navíc toto rčení zhusta slouží jako ospravedlnění chování k druhému člověku.

Řada silných mužů, ředitelů a velitelů, je prý doma pod pantoflem. Nebo nejsou ovlivnitelní manželkami, ale někým dalším.

Prostě jsem změnil názor

„Můj muž je přirozeně dominantní člověk, vůdcovský typ dá se říct,“ hodnotí Natálie. „Nedělá mu problém vzít si slovo, vymyslet plán, přesvědčit ostatní, prosadit vlastní řešení. Kam přijde, má autoritu.“

O to překvapivější však je, jak ovlivnitelný je Natáliin muž dalšími dominantními muži. „Například má dost rezervovaný přístup k alkoholu, nevěru vždycky odsuzoval,“ líčí Natálie. Jenže pak byli na dovolené na jachtě, kde dominantní kapitán, charismatický člověk o necelou generaci starší, hlásal dost jiné názory. „A já jen udiveně pozorovala, jak můj muž začal mluvit docela stejně! A po týdnu spolu otvírali první láhev vína už před snídaní… Můžu být jen ráda, že tam nebyl vhodný objekt pro nevěru!“

Podobně se to přitom stalo už víckrát. Natáliin manžel přitom popírá, že by na něj měl některý z kamarádů vliv. Prostě změní názor a je přesvědčen, že k tomu sám dospěl.

Síla slabosti

Jednu zimu jsme bydleli v pekelném podnájmu. Vážně – koncem října začalo dříve netušené peklo, neb na radiátorech nefungovaly regulační ventily. Že prý nejdou sehnat, a i kdyby, rozhodně by se to nedalo řešit v topné sezóně, poučila nás paní domácí. Nebyli jsme přitom jediní, kdo horkem strádal, skoro celý dům měl okna dokořán, aby se uvnitř dalo existovat. Necitlivé, nelogické, neekologické, drahé, zvrácené…

Proč se tedy neztlumil centrální kotel? Protože staré paní Haničce ze suterénního bytu byla zima. Její byt byl původně nebytový prostor s malou plochou topných těles. Snažili jsme se s paní Haničkou dohodnout, že ztlumíme centrální topení, jí pořídíme přímotop a budeme platit jeho provoz. „To nemohu přijmout!“ rozhodně prohlásila vetchá stařenka.

Ta stará, opuštěná, slabá paní ovládla celý dům. Podobným mechanismem často ovládá slabší partner silnějšího.

Podobně dopadly další návrhy a snahy sousedů. Jakmile se topení jen trochu utlumilo, Hanička viditelně trpěla – vzdychala, fňukala, stěžovala si, chodila s kapesníkem u nosu. A radiátory přitvrdily. Jinými slovy: ta stará, opuštěná, slabá paní ovládla celý dům. Vždyť kdo by nechal ubohou stařenku mrznout? Podobným mechanismem často ovládá slabší partner silnějšího.

Tak trochu mi z toho krystalizují nejméně dva typy síly: síla vnější a vnitřní, nebo řekněme síla přizpůsobit okolí sobě a síla přizpůsobit sebe. Vnitřně slabí lidé přitom často křičí nebo viditelně pláčou, čímž pro sebe získávají pomoc zvenčí. Někdy ale aby se v tom čert vyznal i v rámci nitra jedince:

  • Jsem slabá, protože jsem se neohradila vůči přemrštěné kritice?
  • Nebo silná, že jsem to radši ustála a nešla do zbytečně vyčerpávající výměny názorů?

Je silná moje kamarádka, která snáší manželovy nevěry, pomluvy a arogantní chování, nebo její známá, co v podobné konstelaci našla sílu na rozvod? Je vnitřně silný můj známý, který nastoupil do náročného a nepříliš uspokojujícího zaměstnání, aby zajistil rodině dobrý standard, nebo ten, jenž si prosadil vlastní seberealizaci, a rodina počítá každou korunu?

Gratuluju kamarádce, že konečně našla sílu odejít ze zaměstnání, kde zažívala příšerný mobbing ze strany šéfové. „To myslíš vážně?“ táže se. „Vždyť jsem to prostě nezvládla, vzdala jsem to tam – jsem slaboch.“

Co tě nezabije…

Když slyším někoho říkat: „Co tě nezabije, to tě posílí,“ kontruji: „Nebo taky nenávratně poškodí.“ Nemám to rčení ráda, už proto, že zhusta slouží jako ospravedlnění jinak odsouzeníhodného chování k druhému člověku.

Zajímavá je však skutečnost, že co jednoho rozloží, druhého skutečně posílí, zocelí. Pro rys osobnosti, který popisuje sílu tohoto typu, používají psychologové termín resilience, nezdolnost. Podporuje ji prý zdravé sebepojetí a sebeúcta, bezpečná vazba na klíčovou osobu v raném dětství, schopnost sociálních interakcí, kritické myšlení a další vlastnosti, schopnosti a zkušenosti.

Silný člověk se přizpůsobuje svým blízkým i společnosti, je ochoten omezit sebe, přinese-li to druhému prospěch. O tom, kde ustoupí, ovšem rozhoduje sám.

Zajímavé je v tomto ohledu číst deníky či životopisy lidí, kteří prošli například koncentračními tábory, válečnými útrapami apod. Jsou skutečně obdivuhodní lidé, kteří si i v život ohrožujících podmínkách dokázali zachovat důstojnost a chovali se morálně, byli podporou druhým, nevyužili možnosti získat výhody za to, že na někoho něco prásknou apod. Takové lidi snad lze nazvat silnými osobnostmi v nejryzejším smyslu. Lze se však jen domnívat a nepřímo usuzovat, jak bychom se chovali sami, jak by hlad, zima a strach naleptaly naši morálku. Řada z nás by možná překvapila své blízké i sebe sama.

Čím se vyznačují silní lidé

  • Jsou upřímní k druhým a zejména sami k sobě. Přiznávají si své motivy, strachy i přání. Jen minimálně využívají popření, projekcí, racionalizací, regresí a dalších nezralých obranných mechanismů ega. Snad jen sublimace, jako zralejší obranný mechanismus, je u nich více zastoupena.
  • Jsou ochotní ustoupit. Silný člověk se přizpůsobuje svým blízkým i společnosti, je ochoten omezit sebe, přinese-li to druhému prospěch. O tom, kde ustoupí, ovšem rozhoduje sám.
  • Odolávají tlaku. Umějí říci ne, nepodléhají módním trendům ani idejím.
  • Jsou morálně vyzrálí. Mají stabilní a vyzrálý systém hodnot. Nekradou například ani ve společnosti, kde „krade každej“.
  • Přiměřeně ovládají a vyjadřují své emoce. Emoce bychom neměli potlačovat, jinak si vyberou svou daň jinde. Na druhou stranu seřvat všechny okolo, případně něco rozbít prostě proto, že jsem naštvaný, je sprosté. A vyžadujeme-li od okolí pochopení, je to s námi ještě horší. Jak emoce kultivovaně vyjádřit, je téma na knihu. Zde se omezím na to, že jde o umění, kterému se můžeme učit, chceme-li.

Kdo je podle vás, milí čtenáři, silným člověkem?

Diskuse 0