„Proč na mě zase skáče tohle? Myslela jsem, že to už mám dávno vyřešené!“ Lidi, kteří nastoupí do terapie nebo se jiným způsobem pustí do práce na sobě, tuhle větu nejspíš znají. Rozpoznáme, kde leží naše bolavá místa. Pochopíme, kde mají kořeny a jak jsme k nim přišli. Věnujeme jim nemálo času, sil, emocí a někdy i peněz. Po čase věříme, že máme ošetřeno a hotovo. Už přece víme, rozumíme, oplakali jsme to. A pak se za rok ocitneme v problematické situaci, a když ji začneme zkoumat... kristepane, vždyť je to zase o tom samém. Je léčba traumat z dětství vůbec někdy u konce?