2. 4. 2014
Všichni máme své rituály, jež jsou projevem našeho magického myšlení, a provozujeme je, aniž si uvědomujeme jejich nesmyslnost. Z chození po černých dlaždicích, abychom ve škole unikli vyvolání, jsme vyrostli, a také chodníků dlážděných mozaikou ubylo. Kdo to nezaklepe na dřevo, aby to nezakřiknul?
Pak jsou ale rituály, které se nutkavě vtírají a při jejich nesplnění narůstá úzkost. Člověk, ač se jim třeba nejprve brání, nakonec podléhá a připadá si jako pitomec. Protože se za to stydí. Za svou slabost i za svou pitomost. Málokdy však vyhledá lékaře dřív, než mu tohle chorobné jednání začne výrazně kazit každodenní život. Mezitím ale značně pokazí životy lidem kolem sebe, a ti mu to pak vracejí, čímž se jeho situace komplikuje.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné