16. 12. 2020
„Kolik toho kafe piješ?“ ptávala se mě vedoucí neuropsychologické laboratoře, když jsem na konzultace přicházel s hrnečkem. Sama prý mívala kávu taky ráda, ale už ji nepije. Kofein totiž nejspíš způsobuje úzkosti, říkala. Nebyl jsem si jistý, jak moc brát její sdělení vážně – a jistý si nejsem doteď. Ne že bych paní profesorce nedůvěřoval, spíš proto, že se nejsem ochotný starat o svou stravu a životní styl tolik jako ona: spousta věcí, které ona označuje za potenciálně škodlivé, je pro mě ještě v pořádku. A stejné to může být s kofeinem. Jasně, že i kofeinu moc škodí, stejně jako všeho. Jenže kolik je moc, jak moc ono „moc“ škodí – a jak moc jistě to vlastně víme?
Káva na nás působí, jako by zapínala mozek. A do jisté míry tak funguje. EEG po požití kofeinu ukazuje zvýšení rychlé činnosti mozkové kůry, která odpovídá myšlení, a snížení pomalé aktivity, která naopak doprovází odpočinek. Příčinou je zablokování receptorů pro adenosin, který v mozku značí únavu a tlumí jeho činnost. Zablokování adenosinu tak naopak odblokuje vyplavování neuropřenašečů, které mozek potřebuje k myšlení.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné