Ilustrace: Alejandra Caballero

Křičím na děti

Máme se rádi a často se spolu smějeme, jen je u nás i dost křiku. Vadí to?

12:35
Pavla Koucká

Pavla Koucká
Psycholožka

24. 3. 2022

„Často zvyšuju hlas nebo křičím a nenávidím se za to, ale nedokážu to změnit,“ napsala nám do redakce čtenářka Mia, máma dvou školáků a malé holčičky. Ve svém dopise pak sama nad sebou kroutí hlavou: „Vždy jsem byla nekonfliktní typ. Radši jsem se přizpůsobila, než aby někde byla nepříjemná atmosféra, a teď žiju v nepříjemné atmosféře (byť jen na chvíli) každý den. Někdy bych nejradši utekla daleko od toho všeho, jen abych si už nepřipadala jako monstrum. A tak se chci zeptat: Jak žijí lidé jinde? To se opravdu ostatním daří vychovávat s respektem? Nekřičet, vysvětlovat, čekat?“

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Uzdravila mě láska

Teprve se současným partnerem jsem se osmělil překonat svou fobii ze sexu.

8 min

Zraněni lékařem

Je vám zle, cítíte bolest. Potřebujete pomoc, ale nenacházíte porozumění.

17 min

Na chvíli sama

Můj recept na péči o svou duševní pohodu zahrnuje ty nejobyčejnější věci.

7 min

Vysoce citlivé dítě

Jak se pozná vysoce citlivé dítě? Potřebuje ve škole zvláštní režim a úlevy?

14 min

Sebepoznávací maraton

Absolvovala jsem v rámci výcviku 24 hodin terapie v kuse. Jaké to bylo?

10 min

24. 3. 2022

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.