Křičím na děti

Máme se rádi a často se spolu smějeme, jen je u nás i dost křiku. Vadí to?

12:35
Pavla Koucká

Pavla Koucká
Psycholožka

24. 3. 2022

„Často zvyšuju hlas nebo křičím a nenávidím se za to, ale nedokážu to změnit,“ napsala nám do redakce čtenářka Mia, máma dvou školáků a malé holčičky. Ve svém dopise pak sama nad sebou kroutí hlavou: „Vždy jsem byla nekonfliktní typ. Radši jsem se přizpůsobila, než aby někde byla nepříjemná atmosféra, a teď žiju v nepříjemné atmosféře (byť jen na chvíli) každý den. Někdy bych nejradši utekla daleko od toho všeho, jen abych si už nepřipadala jako monstrum. A tak se chci zeptat: Jak žijí lidé jinde? To se opravdu ostatním daří vychovávat s respektem? Nekřičet, vysvětlovat, čekat?“

Děkuji, Mio, za váš dotaz. Podobné stesky slýchám od rodičů často a myslím, že stojí za zamyšlení. Nepíšete, co konkrétně je příčinou vašeho křiku, zda je to nepřístojné chování dětí či drobnosti, jež se zkrátka stávají. Většinou to bývá někde mezi tím.

Články k poslechu

Čím si plníme hlavu

Co je tady špatně? Přesně na to se mozek ptá pořád.

10 min

Na jedné lodi

Do vztahu přináší každý svou osobní nedozrálost. Jak se podpořit v růstu?

7 min

Láska na talíři

Jídlo a láska mají hodně společného. Problém vzniká, když se obojí nějak zamotá a přidá …

10 min

Magický svět

Lpění na věcech a rituálech dětem dává jistotu. Kdy je čas zasáhnout?

7 min

Paradox změny

Změna se děje, když na ni přestaneme tlačit. Jak se tomuto stavu otevřít?

13 min

24. 3. 2022

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.