14. 5. 2014
Nedávno jsem viděla krátký rozhovor s jedním známým hercem. Mluvil o vztahu jako o prostředí plném nenávisti, frustrace, boje a nepřátelství. Říkal s ironií sobě vlastní, že nemůže žít ve vztahu, neboť by očekával, že ho ten druhý zachrání z jeho depresivních nálad, naštvanosti a nepříjemných stavů. Chtěl by, aby ho partnerka zbavila sebe sama, aby ho zachránila od něho samotného, aby udělala zázrak, aby byla prostě zázračná. Nakonec vše uzavřel konstatováním, že bohužel nikdo nemůže žít na jeho místě. Přiměl mne k zamyšlení, jak se často právě vztahy, od nichž si slibujeme, že nám v nich bude lépe než samotným, stávají minovým polem plným skrytých psychických zranění.
Začnu tím, v čem jsme si všichni rovni. Každý z nás bez výjimky si z minulosti přinášíme do vztahu psychická zranění. Píši o současné dospělé generaci, vychovávané před revolucí nebo těsně po ní, která nyní řeší své partnerské problémy. Jde o menší či větší rány, které vyplouvají na povrch v kontextu každodenní blízkosti intimního vztahu dvou lidí.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné