Léky a jejich užívání patří k tématům, na která lidé mívají vyhraněný názor. U psychofarmak to platí dvojnásob: buď jsou dobrá skoro na všechno, nebo naopak za všech okolností zlá. Stejně jako u jiných ožehavých témat i tady platí, že vyhraněnost názoru často klesá úměrně tomu, do jaké hloubky člověk problematice rozumí.
Oblíbenou námitkou těch, kdo proti lékům vystupují nejzapáleněji, je jakási nepřirozenost farmak – argument, který je ale při bližším ohledání docela povrchní. Je otázka, co přesně by mělo ono „přirozené“ a „nepřirozené“ dělit: dřevěná židle je určitě „přírodnější“ než plastová, ale zas „méně přírodní“ než sedět na zemi – nebo nesedět vůbec, protože sezení samo je nepřirozená pozice.