Není mnoho věcí, které o LSD dnes můžeme říci s jistotou: že jde ale o látku hodnou pozornosti, na tom se snad shodnou odpůrci i zastánci napříč celou společností. Jeho stvořitele Alberta Hoffmana až do smrti nepřestalo mrzet, jakou roli ve světě toto jeho problémové dítě dostalo. Nikdy ale nepřestal věřit v jeho terapeutický potenciál a prosazoval nutnost umět s touto látkou zacházet.

„Protože nová substance nevzbuzuje žádný speciální zájem našich farmakologů a lékařů, bylo testování v současnosti přerušeno.“ Takhle nějak se před 76 lety vyjádřili výzkumníci o LSD nově syntetizovaném při výzkumu derivátů látek žitného námele. Látka s takovým hodnocením by už dost možná nikdy znovu syntetizována nebyla, nebýt údajné předtuchy doktora Alberta Hoffmana.

Ten ji o 5 let později – v roce 1943 – znovu vyrobil, omylem požil pravděpodobně kontaktem s kůží …a pak se nestíhal divit. A ještě více se divil další den, kdy se rozhodl tuto látku testovat sám na sobě a prožil tak první silnou intoxikaci LSD v historii lidstva.

LSD je látka, která si dnes na bedrech nese tíhu stigmatu spjatého s érou hippies a drogové mládeže, možná dokonce i krev. Je opředena mýty, démonizována, fackována radikálními výkřiky z obou stran barikád.

Já zde nechci LSD ani obhajovat, ani proklínat. Internet je všemožných informací plný a zmínky o něm hýří emocemi. Je na každém, jak se k těmto informacím postaví. Já chci podat zprávu o jeho znovuzrození na poli psychoterapie: o prvním výzkumu, který vznikl po bezmála 40 letech od toho posledního.

V roce 1966 bylo LSD zakázáno a umístěno na seznam nejnebezpečnějších látek v USA, další země v příštích letech následovaly. Jestli došlo k omezení rekreačního užívání, je sporné, jisté však je, že tento zákaz na dlouhá léta znemožnil jakékoliv vědecké zkoumání této látky.

Bezpečné podání, kontrolovaný výzkum

V 50. a 60. letech se řada lidí zabývala tím, jestli by LSD mohlo být spolu s terapií nápomocné lidem, aby se vyrovnali se smrtí. Tyto výzkumy ale zpravidla nenaplňovaly akademická kritéria vědeckých výzkumů. I přesto ale naznačovaly, že jistý potenciál zde je. Nyní se k nám dostávají výsledky výzkumu, zveřejněné na začátku letošního roku, zabývajícího se psychoterapií za pomoci LSD na úzkost provázející smrtelnou nemoc. Povolení k této studiu získal doktor Peter Gasser ve Švýcarsku.

• Terapii s podporou LSD podstoupilo 12 subjektů, 11 z nich bez předchozích zkušeností s touhle látku.
• Dvě terapie s LSD dokázaly s úspěchem redukovat úzkost pojící se s přicházející smrtí.
• Všichni zúčastnění podali zprávu o pozitivních přínosech této zkušenosti, nikdo z nich dle vlastních slov nepřišel k újmě.
• Úzkost zůstala na nízké úrovni i po 12 měsících a bylo prokázáno, že LSD může být smrtelně nemocným lidem podáno bezpečně.

Sám Gasser nepředpokládá, že by se LSD mohlo stát dostupné na předpis v lékárnách po příštích třeba 50 let. To ale není potřeba. Ten zlomek procenta, který podle poslední Výroční zprávy o stavu ve věcech drog z roku 2012 v posledním roce LSD užil, si tuto látku pravděpodobně vyhledá, zákon – nezákon. Všichni ti, co z jakýchkoliv důvodů baží po změněném vnímání. Nicméně stejný absolutní zákaz platí i pro akademickou a výzkumnou obec, a na terapeutické či léčebné použití tak stále nemáme dostatek relevantních výzkumů.

Protože látky měnící vědomí jsou stále nesmírně kontroverzní téma, ráda bych všem nadšencům, kteří se rádi chytnou každé zprávy na téma „drogy jsou dobré“, zdůraznila, že LSD není žádný všelék. A všem zapřísáhlým protidrogovým aktivistům dopředu hlásím, že rozhodně neagituji za drogy všem volně přístupné.

Proč by ale nemohlo být povoleno tuto z psychologického hlediska nemálo zajímavou látku zkoumat, mně osobně jasné není. V kontrolovaných a bezpečných podmínkách, při vyloučení všech rizik a za jasně definovaným účelem. Teď stejně nepotřebujeme dalšího Learyho, aby o přestávkách v práci na univerzitě o LSD hlásal na ulicích a nadšeně ho cpal do každého na potkání.

Nyní přichází čas, abychom nezakrývali oči před (staro‑)novými možnostmi a zjistili si konečně, co to ta látka vlastně umí a jak ji můžeme využít. Pro léčbu, pro radost ze života těm, kterým v jejich nelehké situaci může pomoci. A kdo ví, pro co dalšího. Protože za těch správných podmínek se pak třeba konečně může stát z problémového dítěte dítě zázračné.

Původní studie:
Gasser, P., Holstein, D., Michel, Y., Doblin, R., Yazar‑Klosinski, B., Passie, T., Brenneisen, R. (2014). Safety and efficacy of Lysergic Acid Dyethylamide‑Assisted psychotherapy for anxiety associated with life‑threatening Diseases. The Journal of Nervous and Mental Diseases. Vol. 0/0, p. 1–8.