Že je svět dětí v mnoha ohledech mnohem zajímavější než ten dospělácký, to asi není nic nového. Navíc i když náhodou zrovna zajímavý není, dá se ve většině případů snadno zařídit, aby byl. Nemusíte ani mávat hůlkou. Klidně stačí klacek, jeho stín nebo mikina přehozená v šeru přes židli v pokojíčku. Jenže poznat, kde končí dětská fantazie a začíná něco, co dítě opravdu trápí, je občas těžší než vyhnat to nejdivnější strašidlo z dětského pokojíčku.
Všimli jste si, jak rozmanitý a složitý svět má kolem sebe předškolák nebo třeba i čerstvý školák? Kolik pravidel v jeho světě je nutné dodržovat? Zkuste si vzpomenout, co všechno patřilo k vašemu světu, když jste večer usínali plní dojmů ze školky. Nad čím jste večer přemýšleli jako čerství školáci… nebo co jste museli ráno splnit, aby se podařil den.
Možná jste taky měli svoje amulety, šťastnou tužku na písemku, jediného plyšáka, který vám pomohl usnout, nebo divné strašidlo pod postelí se svítícíma očima, které nikdo jiný neviděl. Možná si pamatujete, jak jste cestou do školy skákali jen na kulaté kanály, protože hranaté nosily smůlu. Nebo snad máte pořád schovanou už značně opelichanou deku, bez které byste nezvládli prázdniny u babičky?
Ať už si vzpomenete na jakýkoli podobný rituál, zážitek nebo okamžik, potřebujete na jeho vybavení zpravidla nějaký čas. I když jsme to zažili všichni, je to dávno, splnilo to svůj úkol a je to pryč. Když si občas vzpomenete, je z toho milá nebo zábavná historka, která s sebou někdy nenese ani konkrétní obrázek, jenom pocit.
Moc kouzel
Proto, když najednou vaše dítě těsně před spaním začne stěhovat pokoj, vyšilovat nad vytaženými žaluziemi nebo pobíhat po bytě jako šílené, protože mu chybí ten jeden jediný plyšák k dalším dvaceti, kteří na něj čekají v posteli, zkuste myslet na to, že máte před sebou pravděpodobně naprosto zdravě se vyvíjející dítě a že i tohle jednou skončí, stejně jako se to vytratilo u vás.
Jakmile magický svět splní svůj vývojový úkol a dítě nabere dost sil a přesvědčení, aby se i bez něj cítilo po většinu času v tom velkém, reálném světě jistě a bezpečně, kouzel přestane být tolik potřeba a jejich vliv začne postupně slábnout.
Mohlo by vás zajímat
Problém nastává, když dítěti rituály začnou komplikovat jeho vlastní nebo i váš běžný život. Přestává se usmívat? Bojí se jít spát, aniž by mělo pod polštářem přesně daný počet kapesníků nebo mělo oblečené to jedno jediné možné pyžamo? Musí před odchodem do školy sáhnout pětkrát na kliku, protože jinak se podle něj do návratu něco stane? Pak je na místě zpozornět.
Linie mezi bohatou dětskou fantazií a problémem je tenká, ale přesvědčivě nalinkovaná tam, kde strach neuklidní, když vyhovíme tomu, co našeptává. Myšlenky na to, co se stane, zůstávají, rostou, bobtnají. Jsou postupně naléhavější, otravnější, strašidelnější. A pěkně drzé. Vůbec je nezajímá, že omezily celou rodinu, zájmy, volný čas nebo že způsobují bolest. Nárokují si víc a víc času. Víc a víc aktivit. Víc a víc omezení. Až si najednou připadáte vy i dítě v kleštích.
Staňte se detektivem
Co s tím? Cesta není jednoduchá ani krátká. Pokud s vámi ale dítě o svých myšlenkách mluví a vy vydržíte poslouchat a opravdu vnímat, co má v hlavě, aniž byste měli okamžitě nárok na dobré řešení, jste na cestě. Poznat nepřítele je v tuhle chvíli to nejdůležitější.
- Co myšlenky podporuje? Co jim pomáhá?
- Dokáže je něco nebo někdo brzdit?
- Jsou situace, kdy otravné myšlenky mlčí?
- Jak to můžete udělat, aby takových situací bylo víc?
- Jak můžete pomoct, aby myšlenky mlčely?
Dost otázek, že? Dost práce. Spousta spolupráce. Místo univerzálních řešení si povídejte. Spolupracujte. Poznávejte. Vymýšlejte společně možnosti a strategie. Udělejte si v tom všem místo pro zábavu. Staňte se spolu detektivy. Někdy je práce s nutkavými myšlenkami složitá, ale rozhodně není beznadějná.
Zpravidla se totiž dá zjistit, že myšlenky jsou silnější na určitých místech (ve škole, doma v blízkosti tmavých nezatemněných oken nebo možná úplně jinde), zatímco u babičky, u kamarádů nebo na táboře se mění nebo mizí. Možná taky přijdete na to, že vaše dítě má nějakou vlastnost nebo dovednost, která mu občas v boji s myšlenkami pomáhá.
Třeba Kristýnka bojuje s nutkavým strachem z bacilů. Postupně spolu s rodiči zjistila, že její tajnou zbraní je kreativita. Ta jí pomáhá zkoušet nové a nové možnosti a posilovat vlastní sebevědomí. U jiných dětí to jsou jiné vlastnosti či dovednosti. Odvaha, citlivost, možná i drzost? Nebo právě vy jako rodiče, o které se dítě může opřít, když se spolu rozhodnete nutkavým myšlenkám opatrně postupně vzdorovat: natruc zkoušet sahat na kliku nebo si mýt ruce méně a méně.
Zachovejte klid, když přijde zoufalství, že jsou tu vtíravé myšlenky zas. Ony to tak lehce nevzdají. Ale pokud budou mít silného soupeře, který to taky nevzdává, zmenší se jejich prostor. A co nevymyslíte vy, s tím může vždycky pomoci psycholog. A možná i nějací další detektivové.
