„Dítě má spát v dětském pokoji ve své postýlce. Čím dříve se to naučí, tím lépe pro všechny.“ „Jenom ho rozmazlujete, bude nesamostatnej a z ložnice ho nedostanete do puberty.“ „Máma a miminko mají být u sebe i v noci. Vůbec nechápu, jak někdo může nechat miminko v noci samotné.“ „Malých dětí, které spí samy, je mi hrozně líto. Myslím, že jejich rodiče jsou úplně bez citu.“ Proč jsou v oblasti spaní dětí jedni tak silně přesvědčeni o opaku toho, o čem nepochybují druzí? Proč druhé tolik irituje, co říkají první? A dá se vůbec objektivně říci, co je lepší?