Dobrý den,
obracím se na vás s dotazem. Je mi 22 let a od mých 14 let jsem měla přítele. Posledního půl roku vztahu jsem začala o našem vztahu pochybovat.
Zdálo se mi, že partner už o mě nemá takový zájem. Na dovolených byl raději s kamarády a mě si nevšímal. Zdálo se mi, že si spolu nemáme co říct. Partnerovi připadalo všechno OK.
Ale já jsem ve vztahu spokojená nebyla. Pochybovala jsem, zda je ten pravý, všechno mi na něm vadilo. Byla jsem na něj už alergická. Těšila jsem se, až odejde domů. Připadalo mi, že je spíše takové dítě ještě (je o rok starší než já).Tak jsem vztah ukončila, ale po pár dnech jsme se k sobě vrátili. Vyříkali si, co mi vadilo, první týden bylo vše OK. Pak se ale všecho odehrávalo znovu…
Teď je to měsíc, co spolu nejsme. Partner mě neustále kontaktuje a přemlouvá, abych se vrátila. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu si připadám sama, ale na druhou necítím to, že bych s partnerem chtěl dál být.
Máme společné kamarády, jsme z jedné vesnice… Takže se potkáváme. Ani pro jednoho to není lehké. Zároveň se mi asi před půl rokem začal líbit jiný muž. Vůbec nevím, zda cítí totéž, neustále na něho myslím. Nikdy jsme se spolu nebavili, jen jsme se párkrát střetli pohledem, ale něco jsem v tom pohledu cítila.
Prosím o nějakou radu. Jsem zoufalá. Uvažuji, že bych se k partnerovi vrátila, ale nevím, zda to má budoucnost a jestli bych to vůbec tak chtěla!
Nechci být s někým, s kým bych byla jen proto, abych nezůstala sama. Svého partnera jsem nikdy nepodvedla!
Děkuji.
Hanka
Názor odborníka
Vážená Hanko!
Z vašich slov příliš chuti, zájmu a přání na pokračování vztahu s vaším bývalým partnerem nezaznívá, spíše naopak. Po osmi letech vztahu možná opravdu oba potřebujete změnu, poznat někoho jiného, zkusit být sami, zažít, jaké to je být bez toho druhého.
Vstupovat do vztahu jen ze zvyku, kvůli naléhání partnera nebo z obavy, abychom nezůstali sami, nebývá dostatečně silným pojítkem pro dlouhodobý vztah. Abychom se mohli rozhodnout, zda chceme s dotyčným člověkem spojit náš život, potřebujeme v sobě zpravidla jasně cítit, že nám za to stojí. Že nejde o únik z nouze, že ten vztah může mít šanci čelit radostem i strastem a ustát je. Zkrátka a dobře, že vztahu a sobě v něm můžeme důvěřovat.
Nebojte se zvládnout svoji současnou samotu. Bývá posilující. Časem sama zjistíte, co (nebo koho) vlastně chcete. Přeji vám dost trpělivosti, odolnosti i sebedůvěry.
S úctou váš Zbyšek Mohaupt
Pomohl vám článek?
