Milujete svého partnera nejvíc, když s ním nejste? A pokud jste spolu, dojde téměř vždy na hádku? Vždyť jste si blízcí, máte se rádi… Tak proč ty dohady, kdo má pravdu?
Vzájemná manipulace a vědomé lhaní, aby se věci staly tak, jak si dotyčný přeje. Zastrašování, ke kterému tíhne partner, jenž potřebuje mít navrch. To jsou příklady chování ve vztahu, kde se bojuje o moc. Vojska vytáhnou do boje, jakmile se ukáže potřeba obrany. Potřeba bránit město, lidi, pozice. Nevědomky děláme totéž i ve vztazích.
Bojím se ukázat svou křehkost
Když začneme s někým chodit, dostáváme se k sobě postupně blíž a blíž. To však chtě nechtě otevírá i naše stará zranění a bolesti. Jsme napojeni na svého partnera, doufáme, že nám dá přesně to, co nám chybí, po čem toužíme, čeho se nám nedostávalo a nedostává. Často očekáváme, co je jen těžko splnitelné. Se sílící intimitou také více odhalujeme svoji křehkost, citlivost a zranitelnost. To s sebou samozřejmě nese určité nebezpečí. Dáváme se všanc.
Tomáš začal chodit s Jitkou a měl pocit, že je to super. Ve vztahu se cítil dobře, i Jitka byla šťastná. Sbližovali se, trávili spolu hodně času, povídali si, milovali se. Tomáš neumí vysvětlit proč, ale najednou začal být sem tam podrážděný, do Jitky rýpal, popichoval ji a někdy ji i ponížil. Ona se cítila ublížená, a postupně začala oplácet stejnou mincí. Nakonec nebylo chvíle, kdy by se nějak nepošťuchovali, neodsekávali si. Věděli dobře, čím jeden druhého raní, jakým slovem zasáhnou citlivé místo. Nechápali, proč se hádají, ale nemohli si pomoct.
Tomáš i Jitka představují pár, který spadl do mocenských bojů. V momentě, kdy jejich vztah začal získávat velmi intimní charakter, pocítili oba strach z odhalení své vlastní zranitelnosti a křehkosti. Začali se tedy blízkosti bránit. Vytáhli do boje. Tomáš měl špatnou zkušenost se svou mámou, protože mu celý život narušovala soukromí, nenechala ho chvíli na pokoji. Bál se, že bude příliš zranitelný a nechráněný. Jitka se lekla Tomášových výbojů a přirozeně se snažila bránit.
Agresivní sex jako obrana
Boj o moc se promítne do vztahu, nejen když se bojíme ukázat svou křehkost a citlivost. Stejnou obrannou reakci vyvolá i strach otevřít staré rány a mluvit o nich s partnerem; obavy, že nás partner ovládne a bude nás kontrolovat, pokud to nezačneme dělat my sami; obavy, že před ním ztratíme tvář. Podobně útočíme, když se bojíme odmítnutí, zneužití, zranění. Když si nejsme vědomi vlastní ceny a nemáme o sobě valné mínění. Když jsme zoufalí, že nás partner neslyší a nerozumí nám. Když jsme se pro partnera vzdali svých plánů a přání. Když neumíme říct ne a nastavit hranice.
Možná patříte mezi páry, které do sebe rýpou, slovně si ubližují, nakonec se pohádají. Pak následuje divoký, vášnivý usmiřovací sex. Stane se z toho zvyk a třeba si to nějaký čas pochvalujete, protože cítíte vášeň a vzrušení. Zkuste se ale upřímně podívat do sebe a odhalit své opravdové pocity – nezraňuje vás to? Nebo dokonce ponižuje? Sex je pak jen prostředkem k vybití agrese a zloby. Ve vztahu často chybí něha, prostor na upřímnost a hloubku.
Pouštíme se do boje, protože se bráníme blízkosti a intimitě, ale především proto, že se bojíme. Jakmile je ve vztahu mocenský boj nastartovaný, není snadné z něho vystoupit.
Bojuji, protože se bojím
Boj o moc bolí, cítíme se nemilovaní, odmítaní, zoufalí. V partnerském vztahu je třeba důvěra, bezpečí a citlivost. K partnerovi i k sobě samému. Mocenské hry to všechno ničí. Pouštíme se do boje, protože se bráníme blízkosti a intimitě, ale především proto, že se bojíme. Jakmile už je ve vztahu mocenský boj nastartovaný, není snadné z něho vystoupit.
Nemůžeme čekat, že partner s tím najednou přestane, přizná svou citlivost a podpoří nás, abychom s ním sdíleli vlastní křehkost. První krok je na nás. V prvé řadě si musíme tento mocenský boj uvědomit. A zamyslet se nad tím, proč vlastně s partnerem bojujeme, o co bojujeme, čeho se bojíme.
