Foto: Thinkstock.com

Miluju a nenávidím… svoje dítě

Dítě se narodí, matka se dívá a je zmatená. Malé cizí dítě. Vlastně moje dítě… A je tu napořád.

Leona Rajdlová Dyrehauge

Leona Rajdlová Dyrehauge
Psycholožka

5. 10. 2015

Anna přišla jednoho dne na sezení s velmi silným tématem. Sedla si u mě do křesla a říká: "Já nevím, jestli miluji svého syna. Všude se píše a taky to všichni říkají, že jakmile porodíte dítě, zavalí vás vlna lásky a do dítěte se zamilujete. Mně se to ale nestalo. Je mu šest měsíců a já stále bojuju s tím, jestli nejsem divná, když o své lásce k němu pochybuju." Musím říct, že mě svým upřímným vyznáním totálně odpálila. Ale díky za to, Anno!

"Někdy se na něho dívám a cítím neskutečný podiv nad tím, že jsme s manželem stvořili takovou bytost. Někdy se s ním mačkám a cítím soulad a lásku. Jindy ho fakt z duše nenávidím, a i když se mi to špatně říká, nejraději bych ho vykopla na Mars," popisuje své prožitky Anna, matka šestiměsíčního chlapečka. "Proč se nikde nemluví o tom, že to někdy takhle bolí, že je to někdy k nevydržení?"

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Zkreslené obrazy

Někdy v druhých vidíme sami sebe. A ten obraz se nám ani trochu nelíbí.

10 min

Jak odpočívá muž

Z relaxace se nesmí stát výkonnostní disciplína. Co mi tedy pomáhá nabrat síly?

6 min

Dejte každému rozhodnutí smysl

Změňte svůj přístup k procesu rozhodování. Věčná nejistota je peklo.

10 min

Dětem není dobře

Čím dál víc dětí potřebuje odbornou pomoc. Co se to s nimi děje a co …

20 min

Neprožitý smutek

Tajemství předků se mohou propisovat do nevědomí a odtud ovlivňovat náš život.

13 min

5. 10. 2015

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.