Foto: Thinkstock.com

Miluju a nenávidím… svoje dítě

Dítě se narodí, matka se dívá a je zmatená. Malé cizí dítě. Vlastně moje dítě… A je tu napořád.

Leona Rajdlová Dyrehauge

Leona Rajdlová Dyrehauge
Psycholožka

5. 10. 2015

Anna přišla jednoho dne na sezení s velmi silným tématem. Sedla si u mě do křesla a říká: "Já nevím, jestli miluji svého syna. Všude se píše a taky to všichni říkají, že jakmile porodíte dítě, zavalí vás vlna lásky a do dítěte se zamilujete. Mně se to ale nestalo. Je mu šest měsíců a já stále bojuju s tím, jestli nejsem divná, když o své lásce k němu pochybuju." Musím říct, že mě svým upřímným vyznáním totálně odpálila. Ale díky za to, Anno!

"Někdy se na něho dívám a cítím neskutečný podiv nad tím, že jsme s manželem stvořili takovou bytost. Někdy se s ním mačkám a cítím soulad a lásku. Jindy ho fakt z duše nenávidím, a i když se mi to špatně říká, nejraději bych ho vykopla na Mars," popisuje své prožitky Anna, matka šestiměsíčního chlapečka. "Proč se nikde nemluví o tom, že to někdy takhle bolí, že je to někdy k nevydržení?"

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Neklesejme na mysli

Čísla mohou překvapivě pomoci s běžnými životními situacemi. Řeší pravděpodobnost.

10 min

Umlčené tělo

Život s chronickým onemocněním je těžší, když navíc bojujete sami se sebou.

12 min

Ponížení ve vztahu

Jak se chovat, když vnímáte, že partner na vás nebere ohled?

16 min

Proč štěstí nestačí

Spousta malých příjemných pocitů nevede k prožitku životního štěstí. Jak to?

10 min

Poblouznění

Slepá fascinace druhým člověkem nám brání rozvíjet skutečné vztahy.

18 min

5. 10. 2015

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.