Mimo sebe

Nechci tu být, nechci to prožívat. A tak se odpojím. Jaké podoby má disociace?

8:17
Kristina Sarisová

Kristina Sarisová
Psycholožka

16. 1. 2019

V průběhu života zažíváme různé nepříjemné situace, kterým bychom se nejraději vyhnuli – máme chuť vzít nohy na ramena nebo se jednoduše vypařit, hlavně abychom nebyli vystaveni bolesti. Utíkat sami před sebou můžeme vědomě, někdy však zafunguje sebezáchovný mechanismus a zatáhne za záchrannou brzdu v podobě disociace, tedy oddělení. Naše prožívání se zkrátka vypne a to nás (alespoň v dané chvíli) ochrání před bezprostředně hrozícím zraněním.

Intenzita disociace může být různá, od běžných každodenních momentů až po těžkou patologii. Představte si například, že jedete autem velice dobře známou trasu, v podstatě byste ji mohli absolvovat poslepu. Najednou jste v cíli a uvědomíte si, že si vůbec nepamatujete průběh cesty. Jednoduše jste na místě, proberete se z „jiného stavu vědomí“ a zase naskočíte do běžného fungování. Jako kdyby za vás jízdu odřídil autopilot.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

První setkání se smrtí

Když odejde čtyřnohý přítel, většinu dětí to hluboce zasáhne.

8 min

Sanitka dobrých skutků

Chcete pomáhat, dělat lidem radost. Proč se to tak často pokazí?

11 min

Noční poselství

Sny jsou cenným zdrojem sebepoznání. Jak nepřeslechnout jejich sdělení?

20 min

Pružné já

Naučili jsme se, že některé naše vlastnosti okolí nevidí rádo. A tak žijeme omezeně.

8 min

Na spektru

Čtení knížky o autismu mě přimělo uvažovat o mých osobních zvláštnostech.

13 min

16. 1. 2019

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.