Mimo sebe

Nechci tu být, nechci to prožívat. A tak se odpojím. Jaké podoby má disociace?

8:17
Kristina Sarisová

Kristina Sarisová
Psycholožka

16. 1. 2019

V průběhu života zažíváme různé nepříjemné situace, kterým bychom se nejraději vyhnuli – máme chuť vzít nohy na ramena nebo se jednoduše vypařit, hlavně abychom nebyli vystaveni bolesti. Utíkat sami před sebou můžeme vědomě, někdy však zafunguje sebezáchovný mechanismus a zatáhne za záchrannou brzdu v podobě disociace, tedy oddělení. Naše prožívání se zkrátka vypne a to nás (alespoň v dané chvíli) ochrání před bezprostředně hrozícím zraněním.

Intenzita disociace může být různá, od běžných každodenních momentů až po těžkou patologii. Představte si například, že jedete autem velice dobře známou trasu, v podstatě byste ji mohli absolvovat poslepu. Najednou jste v cíli a uvědomíte si, že si vůbec nepamatujete průběh cesty. Jednoduše jste na místě, proberete se z „jiného stavu vědomí“ a zase naskočíte do běžného fungování. Jako kdyby za vás jízdu odřídil autopilot.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Lidé jsou dobří

Co objevíme, když se rozhodneme nezištně pomáhat druhým?

14 min

Rodič jako pevný bod

Ne, děti opravdu netraumatizujeme tím, že je vychováváme.

7 min

Mýtus znovuzrození

Ztráty otevírají prostor novému růstu. Zkusme se této zkušenosti otevřít.

8 min

Povinná pohoda

Ze samé snahy udělat sobě i druhým „hezké svátky“ můžeme skončit v křeči.

9 min

Freudovy Vánoce

Svátky oslovují naše nevědomí. Co by pod povrchem viděla psychoanalýza?

11 min

16. 1. 2019

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.