Mimo sebe

Nechci tu být, nechci to prožívat. A tak se odpojím. Jaké podoby má disociace?

8:17
Kristina Sarisová

Kristina Sarisová
Psycholožka

16. 1. 2019

V průběhu života zažíváme různé nepříjemné situace, kterým bychom se nejraději vyhnuli – máme chuť vzít nohy na ramena nebo se jednoduše vypařit, hlavně abychom nebyli vystaveni bolesti. Utíkat sami před sebou můžeme vědomě, někdy však zafunguje sebezáchovný mechanismus a zatáhne za záchrannou brzdu v podobě disociace, tedy oddělení. Naše prožívání se zkrátka vypne a to nás (alespoň v dané chvíli) ochrání před bezprostředně hrozícím zraněním.

Intenzita disociace může být různá, od běžných každodenních momentů až po těžkou patologii. Představte si například, že jedete autem velice dobře známou trasu, v podstatě byste ji mohli absolvovat poslepu. Najednou jste v cíli a uvědomíte si, že si vůbec nepamatujete průběh cesty. Jednoduše jste na místě, proberete se z „jiného stavu vědomí“ a zase naskočíte do běžného fungování. Jako kdyby za vás jízdu odřídil autopilot.

Články k poslechu

Já, incel

Někdy to není jen období nebo převzatá póza. Co stojí za nenávistí k ženám?

11 min

Úžas jako lék

Co mi pomáhá pečovat o mou duševní pohodu? Vědomí širšího obrazu.

8 min

Ne, díky, já nepiju

Musela jsem si v hlavě urovnat hodně věcí, abych k téhle prosté větě došla.

6 min

Babičko, pomoz mi

Co můžete udělat pro dítě, které není vaše?

16 min

Dítě na drogách

Kdy jako rodiče vzdát snahy o pomoc závislým dospívajícím a chránit sebe?

8 min

16. 1. 2019

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.