Dobrý den.
Jmenuji se Dita a je mi 22 let. Jsem studentka vysoké školy a mám půlroční a relativně spokojený vztah s o 7 let starším mužem. Bydlíme nyní společně u mých rodičů, ale sháníme si vlastní bydlení.
Náš vztah by se dal označit jako vztah extroverta a introverta – tedy já extrovertní a on introvertní povahy. Upřímě řečeno, někdy je docela problém navzájem se pochopit a najít vhodné řešení v konfliktních situacích, které pochopitelně v průběhu našeho soužití čas od času přicházejí.
Jedná se mi o to, že já i můj partner jsme silné osobnosti, které si někdy až „do krve“ obhajují své názory a životní postoje. Jedná se o to, že jsem se z korespondence mého přítele (kterou jsem ale četla v jeho přítomnosti a před jeho očima) dozvěděla o pohybech peněz mezi ním a jeho dlouholetý dobrým kamarádem. Když jsme se normálně a jen ze zvědavosti zeptala o co jde, narazila jsem.
Parter se rozzuřil a bylo mi řečeno, že do takových věcí mi nic není. Tento názor je ovšem proti mému přesvědčení a tak došlo k rozepři. Osobně, kdyby se mě můj partner zeptal na cokoli, neměla bych vůbec žádný problém mu odpovědět a bavit se s ním o jakémkoli tématu. Navíc si myslím, že máme spoustu věcí společných a máme i společné plány a chuť se navzájem dále životem provázet.
Myslíte si, že tento jeho postoj je „správný“ a souvisí s jeho charakterem či temperamentem? Nebo by takové osobní věci měli partněři sdílet? Nechci mu zasahovat do soukromí, ale je přece fajn si o důležitých věcech říkat.
Děkuji
Dita Janků
Názor odborníka
Dobrý den, Dito,
díky za váš dotaz a důvěru. Předně chci říci, že partnerské soužití je náročná disciplína a vyžaduje každodenní snažení od obou partnerů. Každý je jiný, má jinou osobnost, jiné zvyky, předpoklady, očekávání, přání a jiné komunikační návyky.
Je zcela normální, že společné soužití partnerů přináší situace, které vyústí v neshody či konflikty. Je běžné narážet na třecí plochy. Zvláště v počátcích vztahu je navíc důležité hledat své místo a ujasňovat si vzájemné hranice mezi partnery. Je třeba se naučit spolu mluvit a žít.
Pro spokojené soužití jsou ovšem nezbytné jisté ústupky a snažení obou partnerů. Když píšete o tom, že oba někdy až „do krve“ obhajujete své názory, kladu si otázku, zda se vám někdy daří se domluvit navzdory odlišným názorům. Je to někdy jinak? Dokážete poslouchat a snažit se pochopit druhého, aniž byste za každou cenu prosazovali svůj názor? Chci tím říci, že schopnost kompromisu a občasného ustoupení ve prospěch druhého jsou prospěšné. Dokonce si myslím, že může být někdy úlevné ustoupit či slevit a nemuset se tak moc prosazovat. To přece jen vyžaduje dosti energie.
Domnívám se, že mají‑li být oba partneři ve vztahu spokojení, je důležité si určité věci vyjasnit a domlouvat se na nich. K tomu samozřejmě patří i povídání o tom, kam až sahá sdílení našeho vztahu a kde je pevná hranice, za kterou nejdeme. Co je jen mé a co je naše? Zajímá mne, zda jste o tomto s partnerem mluvili? Popravdě neexistuje správná odpověď na vaši otázku. Záleží totiž na tom, co je pro vás dva správné a přijatelné. Tedy jde o vaši soukromou dohodu o tom, co chcete sdílet a co už je věcí každého z vás.
Rozumím tomu, že vy sama jste v tomto směru otevřená a očekáváte totéž i ze strany partnera. Chápu také, že jeho reakce vás překvapila. Umím si představit, že to bylo nepříjemné. Ovšem vaše očekávání dojde naplnění pouze tehdy, je‑li to přijatelné také pro něj. V případě, že on situaci vidí jinak, domnívám se, že je dobré jeho rozhodnutí respektovat, pokud ho máte ráda a chcete s ním žít.
Tedy myslím si, že váš partner má právo na své soukromí, i když je to možná pro vás těžko přijatelné. Jen on sám ví, proč právě tohle téma nechce s vámi sdílet. Tolerance a respekt jsou nezbytnou součástí kvalitního a spokojeného vztahu. Navíc si umím představit, že i tohle se může v čase měnit. Půl roku není dlouhá doba.
Zároveň si ovšem myslím, že by bylo dobré si o této situaci s přítelem otevřeně promluvit. Přítel by měl slyšet o vašich očekáváních a pocitech, které jste měla na základě popsané situace. Myslím, že je to dobrý důvod k tomu, zastavit se a nastavit si míru sdílení vašeho soukromí do budoucna. Je to pro vás dva dobrá příležitost posunout se ve vztahu dál a zužitkovat dosavadní zkušenosti.
Věřím, že s přítelem tuhle příležitost využijete.
Přeji hodně štěstí!
Kateřina Vrtělová
Pomohl vám článek?
