16. 10. 2020
Představte si, že byste měli doma po dědečkovi sbírku známek, o které skoro nevíte a nijak ji neoceňujete, a najednou byste zjistili, že má ohromnou hodnotu a může váš život proměnit. Podobně je to v našem vnitřním světě, kam patří i vrstvy kolektivního nevědomí, oblasti působících archetypů. Současnost je věkem archetypu hrdiny – o něm víme dobře. Ovlivňuje naše snažení, napíná naši ochotu dopracovat se k úspěchu a svádí nás k víře, že úspěch a výkon je nezbytností. Monoteismus hrdiny nám nepřipomíná jiné pravdy: jestli žijeme naplněný život a jestli umíme milovat. Hrdina potřebuje vyvážení dalších sil. Doplňující důležitou silou by mohl být archetyp mnicha, nepovšimnutý v našem nevědomí jako ta sbírka známek. A čekající, zda či až se na něj naladíme a víc využijeme jeho darů, jeho moudrosti a všeho, co může přinést našim duším. Mnich představuje posun od hrdinství k intimitě, od řešení a budování ke sdílení, od výkonů k bytí.
Mohli jste ho v sobě zaslechnout, když vás volal ke stažení do sebe. Mohl být nerozpoznán a označen jako nesmělost, či dokonce jako „sociální fobie“ – psychologie někdy ráda patologizuje věci, které ji přesahují, a vidí je zbytečně úzkoprse. Mnich nebývá přítelem přísného superega, které může chtít vyčistit duši od všeho, co ji nečiní nablýskanou podle diktátu vnějšího světa.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné