Potkala jsem lidi, co by se rozdali, a nejen to. Sami sobě nikdy nedopřáli potěšení, nedokázali se postavit sami za sebe, všechno dali rodině, blízkým, dětem. Nikdy se s nikým nepohádali, spokojili se s prací, kde dělají spoustu věcí za druhé, a obávají se cokoliv přijmout. Obětují se pro dobro ostatních, odkazují se na skromnost či nepotřebnost něco mít či zabrat si jakýkoliv prostor pro sebe. Ustupují, snášejí, nezavazí.
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.
A znám i lidi, kteří hodně mluví, jsou hlasití, chtějí hodně vydělávat, aby měli velké domy a mohli si dopřát cokoliv, co si myslí, že potřebují oni nebo jejich rodina. Zaberou si tolik prostoru, kolik chtějí: v diskuzi, na sítích, v práci, kolektivu, zkrátka na světě. Že někdy zasahují do prostoru těch druhých, si vůbec nevšimnou.