Ilustrace: Nick Alm

Můj prostor

Jedni se tiše krčí v koutě. Druzí svou energií zaplní každý prostor. Učme se od obou extrémů.

7:49
Petra Detersová

Petra Detersová
Psycholožka

26. 5. 2022

Potkala jsem lidi, co by se rozdali, a nejen to. Sami sobě nikdy nedopřáli potěšení, nedokázali se postavit sami za sebe, všechno dali rodině, blízkým, dětem. Nikdy se s nikým nepohádali, spokojili se s prací, kde dělají spoustu věcí za druhé, a obávají se cokoliv přijmout. Obětují se pro dobro ostatních, odkazují se na skromnost či nepotřebnost něco mít či zabrat si jakýkoliv prostor pro sebe. Ustupují, snášejí, nezavazí.

A znám i lidi, kteří hodně mluví, jsou hlasití, chtějí hodně vydělávat, aby měli velké domy a mohli si dopřát cokoliv, co si myslí, že potřebují oni nebo jejich rodina. Zaberou si tolik prostoru, kolik chtějí: v diskuzi, na sítích, v práci, kolektivu, zkrátka na světě. Že někdy zasahují do prostoru těch druhých, si vůbec nevšimnou.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Těžký život úspěšných

Největší výzva je obyčejnost. Ve vnímání, cítění, vztahování se k lidem.

6 min

Dar omezenosti

Naše nekonečná mysl žije v konečném těle. A to je dobrá zpráva.

20 min

Co vlastně můžu

Úraz mě na čas připravil o milovanou aktivitu. Co teď můžu dělat pro svou pohodu?

14 min

Environmentální žal

Být smutný kvůli ohrožené přírodě je namístě. Jaké nevědomé mechanismy se za touto emocí mohou …

15 min

Lék na smutek

Naše mysl je jako mlýn. Mele a mele. Je na nás, jaké „zrní“ do něj …

10 min

26. 5. 2022

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.