Od jisté doby mi ztroskotávají všechny mé plány.
Nejlepší období jsem měla na střední škole.
I když jsem z chudé rodiny, měla jsem kamarády, klukům jsem se líbila, učení mě bavilo a měla jsem plány, co chci v životě dokázat.
Po střední škole jsem chtěla na vysokou…
Jenže nastal zvrat a já se ocitla téměř na ulici. Musela jsem pracovat, abych si zajistila alespoň bydlení a mohla trochu normálně žít. Dost mě to mrzelo.
Něco se ve mně muselo stát, protože od té doby nedělám nic pořádně, nic nedotáhnu do konce. Mám za sebou dvě vysoké školy, ale v každé jsem vydržela maximálně rok. Nedokážu se pro nic nadchnout, mám pocit, že můj život stagnuje.
Nedávno jsem si koupila nový fotoaparát, kdysi bych byla nadšená, teď je mi to jedno. Od přírody jsem optimistka, ale ostatní ženy v mém věku mají rodiny, vzdělání a něco za sebou. Já jsem se po střední škole zasekla. Nevím, jak dál. Už je to téměř 8 let…
Ráda tvořím, zpívám, kreslím, fotím, ale okolí mi neustále opakuje, že bez vzdělání se tímto neuživím, a že na všechno kašlu. Začínám se nenávidět a stydím se za sebe. Nemám si o tom s kým popovídat, jelikož všechny známé se mají dobře a našly, co chtěly, proto se v jejich přítomnosti necítím dobře. V poslední době nejraději sedím doma, nic nedělám, do všeho se musím nutit. I můj partnerský vztah ztroskotává.
Momentálně jsem bez práce. Mám v plánu odcestovat, začít znova, ale nevím, jestli to něco vyřeší.
Sára
Názor odborníka
Dobrý den Sáro,
odpovím vám v několika bodech, které mě při čtení vašeho dopisu napadly:
Nečekejte jedno jednoduché řešení.
Nevím úplně přesně, co považujete za hlavní problém. Zda je to nedostatek vzdělání, fakt, že neděláte nic pořádně, že vám ztroskotávají plány, že nevíte, čemu se věnovat, že se vaše okolí změnilo a nemůžete v něm najít oporu a pochopení nebo všechno toto dohromady. Je to spousta témat a nečekejte, že je lze vyřešit jednoduchou radou nebo jedním opatřením.
Právě naopak. Nejedná se o jeden problém, který lze nějak vyřešit a čekat, že potom bude „nastartováno“. Nehledejte takovou jednu radu nebo jednu situaci, která vše napraví. Vydejte se na postupnou, obtížnou cestu pomalé změny.
Vydejte se na obtížnou cestu pomalé změny.
Cestovat je určitě důležité a obohacující, nečekejte ale, že prosté odcestování vás kompletně změní a vše vyřeší. Jistě, máme potřebu dělat tlusté čáry a začínat nanovo – to ale berte jako symbol nebo vnitřní rituál. V reálném životě však spíše počítejte s dlouhodobým vývojem, mnohými návraty, mnohými opakovanými starty a slepými uličkami. Jděte postupně. Vyjděte, zkuste, vraťte se, chybujte, zkuste jinak. Trochu cestujte, vraťte se, použijte, co jste se naučila, cestujte znovu, pracujte v zahraničí, vraťte se zpátky – možností je spousta.
Dejte přednost reálnému, pomalému vývoji před nereálným očekáváním velkých zlomů a přelomových řešení. Pomalu se posouvejte. Nemusí být za měsíc nebo za rok vyřešeno. Na hledání a postupné úpravy životního stylu, hodnot, povolání, preferencí máte celý život. Kam spěchat a proč?
Začněte žít a až pak se dívejte, zda žijete podle svých představ.
Fakt, že nevíte, kam dále, nebo nejste 100% spokojena se současnou situací, vám nemůže a nesmí bránit v tom, plně žít (alespoň jak to jde) teď a tady, zkoušet, experimentovat. Třeba žádná stoprocentní spokojenost nikdy nepřijde. Třeba budete žít celý život s pocitem, že byste něco mohla udělat lépe. To vám má bránit život naplno žít? A určitě to neznamená, že byste měla mávnout rukou nad snahami o sebezlepšení nebo hledání změny. To vůbec ne.
Jen nečekat a neodkládat důležitá rozhodnutí, experimenty a životní zkoušení JENOM PROTO, že stoprocentně nevíte nebo že nežijete nyní podle svých představ. Nedělejte tu chybu, že budete čekat s životem až na dobu, kdy bude podle vašich představ. Taková situace nikdy sama nepřijde, protože nejprve je třeba žít a zkoušet, a teprve poté zjistíte, že a zda žijete podle svých představ (případně věci upravíte tak, aby představám odpovídaly)! Je docela jedno, kam vykročíte. Hlavně vykročte. Směr najdete postupně.
Co je pro mě z dopisu zřejmé, je vaše úsilí najít něco hodnotného. Vaše sebeanalýza, o které píšete v dopise, je podle mě zárukou toho, že jste na sobě odhodlaná pracovat a měnit se. Váš dopis mi nezní pasivně, rezignovaně – a to je skvělý předpoklad změny.
Hledejte změnu ve více oblastech.
Mám dojem, že se musíte vypořádat s více tématy – některými vzájemně spojenými, jinými méně. Musíte tato témata odhalovat a postupně se s nimi potýkat. Možná mezi důležité oblasti budou patřit: hledání vhodného okolí a nových podpůrných vztahů, hledání vhodného povolání a experimentování s ním, zkušení nových činností a aktivit, studium a sebestudium, získání lepší strukturace dne a jeho lepší organizace, psychologická práce na sobě a hledání různých metod nebo směrů seberozvoje, zvýšení vlastního uvědomění, práce na vlastní motivaci a well‑beingu atd. Během cesty objevíte mnohá další důležitá témata k řešení. Z pohodlí domácího křesla nikoli.
Soustřeďte se více na přítomnost.
„Začínám se nenávidět a stydím se za sebe.“ Mám dojem, že jste si utvořila nějakou představu, kde jste „už dneska chtěla být“. Tato představa se nenaplnila. Vysnila jste si něco, nyní se život ubírá jiným směrem. Radím vám soustředit se daleko více na to, co „je“, než na to co by „mělo být“. Obojí je v našem životě důležité, ale myslím, že u vás převládá silně to druhé. Nemalujte si proto vize, kde byste mohla být, kdyby, a co se stane, když.. Začněte u toho, co je, a ptejte se „co“ a „jak“ (ne „proč“):
Co považujete za své silné stránky? Jak je rozvíjíte? (tady a teď, ne jednou v budoucnu) Jak rozvíjíte své talenty? Jak jich užíváte nyní? Co děláte pro rozvoj a zlepšení partnerského vztahu (teď a tady)? Jak byste se nyní mohla inspirovat pro to, co v životě dělat? Co byste mohla udělat, abyste našla nové přátele, vazby, činnosti, koníčky, inspirace? Co pro to vše můžete udělat nyní? Tento týden? Dnes? Právě teď?
Vyzkoušejte různé metody, které vás naučí soustředit se více na přítomný okamžik – meditaci, jógu, tai‑či, čchi‑kung, autogenní trénink…
Nečekejte na jistotu nebo splnění představ.
Nečekejte s posunem v oblasti kariéry, práce a studia, až budou všechna tato témata vyřešena, až budete vědět „naprosto jasně“. Raději si vyberte ke studiu či práci něco, co třeba v polovině opustíte (ale získané vědomosti využijete), než abyste zůstala zbytečně dlouho stát na místě a čekat, až si budete 100% jistá. To nebudete nikdy. Motivace nemusí stát (a obvykle nestojí) na začátku cesty. Chuť nemusí být předpokladem toho, že se do něčeho pustíte. Naopak, motivace často přichází až uprostřed činností, teprve pak zjišťujeme, jaký má vše smysl, jak je vše propojeno a kam chceme jít dále. Posouvejte se, zkoušejte různé obory, čtěte knihy, studujte, choďte mezi lidi, naplňte svůj život aktivitami (vnitřními i vnějšími), stáhněte se do ústraní (na pár dní či týdnů – přemýšlejte, věnujte se přítomnosti a meditujte, ale pak se vraťte zpět mezi lidi a do činností…) a garantuji vám, že si vás motivace a smysl najde. A opět – nečekejte náhlý obrat, ale postupný…
Nastolte pohyb vnitřní i vnější.
Pokud tak nečiníte, zkuste se více hýbat. Stačí dlouhá chůze nebo jakýkoli sport. Pohyb vnější souvisí s motivací a vnitřním pohybem.
Experimentujte s tím, co bylo dobré dříve.
Píšete – na střední škole všechno šlo. Život byl lepší. Ptejte se: „Co bylo na střední škole jinak než dnes?“ Sepište si všechny – třeba i nedůležité – detaily a zkuste je do života nějakým způsobem zavést – v jednoduché, experimentální podobě (co se osvědčí, toho se držte, co ne, to opusťte). Možná jste měla na střední škole větší strukturu (dané povinnosti, pevnější řád, pevnější rozvrh) – jak toto udělat v současném životě? Možná jste měla více času poznávat, co vás zajímalo (Jak si na to udělat čas nyní?) Možná jste měla více kamarádek (Jak…), cítila jste větší obdiv ze strany mužů, cítila jste se více uprostřed kolektivu, cítila jste se uvolněněji a bez starostí, dělala jste toto, nedělala jste něco jiného, měla jste v hlavě plány a vize budoucnosti… Srovnejte dnešní a tehdejší stav a u každého rozdílu se ptejte, co můžete zkusit, abyste daný aspekt tohoto stavu „kdysi“ znovu (zkusmo) zavedla či nalezla ve větší míře teď.
Přečtěte si další články k tématu.
Přečtěte si mé ostatní články zde na psychologii.cz i mé odpovědi v poradně (link: http://psychologie.cz/od/
Přeji vám, ať se vám na cestách (vnitřních i vnějších) daří a ať neztrácíte odvahu měnit ani vytrvalost zůstat.
Pomohl vám článek?
