31. 8. 2023
Jako uprchlice žijící v Praze mám velký zájem na tom, aby mě Češi nevnímali jako cizinku. Proto aktivně hledám styčné body a společné rysy s lidmi, které potkávám. Pro mnohé z nich je dlouhé soužití s lidmi odjinud těžké. Z psychologického hlediska je přirozené a zákonité, že mnoha Čechům je přítomnost cizinců nepříjemná.
Neurobiologie je nemilosrdná. Tendence vytvářet dualitu my (naši) a oni (cizí) je vlastní nejen člověku, ale i dalším živočišným druhům. Když narazíme na „cizince“, aktivují se vývojově staré části našeho mozku, které jsou zodpovědné za agresivní impulzy a pocit znechucení. V kontaktu s někým, koho můžeme považovat za „svého“, se naopak aktivuje systém zodpovědný za zvědavost a potěšení.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné