Když jsem si přečetla e-mail z redakce Psychologie.cz s dotazem „Jak o sebe vy, odborníci na péči o duši, sami pečujete?“, nejprve jsem si řekla, že se s díky omluvím: můj příspěvek by byl tak banální! Příroda, spánek, supervize… Koho by to zajímalo?
Otázka sama se ale odbýt nenechala, v síni mé mysli se rozvalila do křesla, rozhlédla se, zvědavě naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou, a jen co se trochu rozkoukala, začala se ptát: „Tomuhle říkáš sebepéče? Jestlipak je to v souladu s tím, co radíš klientům? Je to tak správně? Co jsi pro sebe udělala dneska? Myslíš, že je to dost?