12. 3. 2026
Vždycky mě bavilo zdálky se dívat, co se děje za osvětlenými okny cizích domů či bytů, a během ztichlých zimních večerů mě to baví ještě víc. Támhle bliká barevné světlo, jaký film tam asi běží? Vedle je jasně bílé, dokonce se ozývá veselá debata. Tady je slyšet hádku, tam pláč dítěte, světlo přerušují pohybující se stíny. Někdy chybí závěsy a mohu vidět různé výjevy. Co se uvnitř opravdu děje, si mohu pouze domýšlet.
Tady se zdá, že je velká pohoda: starší paní sedí a dívá se na televizi, hrneček na stolku. Co v něm asi má, heřmánkový čaj? Možná ale je dnes sama a je smutná. Možná má v hrnečku rum, aby co nejdřív usnula. Možná má tisíc problémů a zoufá si a možná jich má ještě víc, ale dokáže se s nimi prát. Možná, možná, možná. Ráda si představuji motivace a životní příběhy, které mohou mít nejrůznější barvy, stejně jako se mění světla za okny.