Je až překvapivě běžné, jak často novopečené mámy popisují zmatení, rozpačitost, rozčarování a pocity odpojení od svého miminka poté, co přijela rodinná návštěva, dítě šlo z náruče do náruče a nedejbože měl někdo problém ho mámě vrátit. Nebo třeba bez explicitního požádání pomáhal s péčí o ně příliš horlivě a příliš brzy. Když se narodí miminko, spolu s ním se rodí také máma a táta. V ten moment po nich jejich život a osud žádá: „Ujměte se zodpovědnosti.“ Pak jsou tady další dospěláci v okolí rodičů, typicky babičky a dědečkové. Po nich život a osud žádá pravý opak: „Pusťte otěže. Tohle není na vás. Nechte svoje dospělé děti vzít si své nové kompetence a zabydlet se v nich.“